Semeleme a jeho příběhy
Kuře
Ve mlýně měl stále "noční" Josef V. s kterým jsem se kamarádil od
nepaměti.Pepík byl o tři léta starší a u jeho rodičů jsem měl druhý
domov.Já,první rok v učení ve mlýně,jsem pracoval ve dne.Spal jsem a
stravoval jsem se ve mlýně.Pepík už byl čtvrtý rok ve mlýně,já prvni.Když
jsem přišel večer domů do mlýna, většinou, než jsem šel spát, jsem šel do
mlýnice Pepíkovi přát dobrou noc.Někdy ,když měl Pepík hlad,tak me poslal do
kuchyně pro něco k jídlu.Při kuchyni byla špajska, kde byl chléb ,domácí sýr
a různé uzeniny nebo pečené maso.Tak tomu bylo i tentokrát Pepík měl hlad a
chtěl ,abych mu donesl něco k jídlu.Ve špajsce nebylo nic jiného než kamenný
hrnec s domacím sýrem,do kterého se dostala moucha a byli v něm červy.Chléb
a na pekáči bylo pečené kuře,nic jiného tam nebylo.Sel jsem s prázdnou a
Pepík, když uslyšel,že je tam pečené kuře, se divil,že jsem ho nedonesl.Já
říkam,Pepíku, přeci nemůžeme vzít kuře? A Pepík na to ,proč ne? Jdi a přines
ho.Já na to, že se bojím,já nejdu.Tak Pepík šel pro kuře sám a vzal kuře i s
pekáčem.Nevěřil jsem,že opravdu kuře sní.Pepík ale utrhl nohu a začal
jíst,pomyslel jsem si,že stejně to bude na nás na oba a začal jsem jíst
též.Zdálo se mi,že to kuře má divnou chut,asi to bylo strachem co bude.Kosti
jsme nechali na pekáči a Pepík mi říká,ted musíme vzit oba psy a několik
koček.Všechny dveře prý necháme otevřené a psy s kočkamy už si poradí
samy.Tak se též stalo,ráno o páté hodině,mladá paní Vlasta začala křičet ,kdo
nechal otevřené dveře do špajsky,do kuchyně a na chodbu,že prý psy a kočky
nadělali nepořádek a kuře je pryč.Koštětem honila psy po dvoře a kočky
nebyly nikde k nalezení.V Roce 1944 musel Pepík nuceně do Německa na
práci,šel celý 1924 ročník.Já v 15 letech začal pracovat ve mlýně na "noční".
Bratr,cestovatel
Můj bratr měl asi 2 roky,když se tento příběh odehrál.Bydleli jsme v Kutné
Hoře na Zižkově.Já chodil první rok do školy,sestra Marie a bratr Antonín do
školy jěště nechodili.Otec pracoval v Kutné Hoře a matka pracovala ,kde se
dalo,většinou v Poličanech ,nedaleko Kutné Hory u některého hospodáře.Naproti
nám v domě bydlela "babička" která hlídala sestru a bratra když matka našla
nějakou práci.Jednoho dne jsem přišel domů ze školy,sestra si hrála na dvoře
a bratr nikde k nalezení.Babička spala a když jsem ji obudil a když jsem jí
řekl ,že bratr nikde není, málem omdlela.Sestra nám řekla,že bratr šel do
Poličan za maminkou.Když jsem se ptal sestry, proč neřekla "babičce"řekla,že
ji nechtěla budit.Rekl jsem aby zůstala sestra u "babičky" a já poběžím do
Poličan.Nedaleko Poličan jsem potkal matku,šla už domů,zhrozila se, když jsem
ji řekl,že bratr není doma a že šel do Poličan za maminkou.Rekl jsem,že
sestra je u babičky a šli jsme hledat Toníka.Bylo nám záhadou,že by došel až
do Poličan,aniž by ho někdo viděl.Chodili jsme od statku do statku a ptali
se lidí ve vesnici,ale Toníka nikdo neviděl.Prošli jsme právě celou vesnici
bez výsledku, až nám někdo poradil se zeptat u starosty.Konečně jsme Toníka
našli, u starosty,někdo ho zavedl.Měl při sobě ten největší nůž,který jsme
doma měli a byl jenom v dlouhé košili, ve které spal.U starosty se bratr cpal
koláčema a cukrovím a že prý, už tu zůstane.Teprve když mu starosta řekl,že
může kdykoliv přijít na koláče a cukroví, se bratr rozhodl vrátit domů.Bylo
nám záhadou,že si neublížil nožem,nůž prý vzal, kdyby potkal bandity v
lese.Bratr zemřel 10ho května roku 2006 ve věku 73 let. Budiž mu země lehká
a čest jeho památce.
Taneček
Tento příběh jest pravdivý,sám jsem ho prožil.
Ve čtrnácti letech jsem se začal učit mlynářem.Začal jsem v šest hodin a
skončil práci ve mlýně o osumnacté hodině.Po večeři ve mlýně jsem šel domů a
později jsme se děvčata a chlapci bavili u hostince v Hutích.Před hostincem
byli kaštanové stromy a pod nimy stoly a lavičky.Bylo to v Kutné Hoře na
Zižkově a říkalo se tam "v Hutích".Za války nebyli povolené taneční
zábavy,ale byli povolené tanečni školy.V Hostinci na sále jsme se učili
tančit,při gramofonových deskách a poněvadž, já šlapal děvčatům na
palce,žádná dívka se mnou nechtěla tančit.Nezbylo mi nic jiného, než být při
gramofonu a měnit gramofonové desky.Casto se stávalo,že jsem se do mlýna
vrátil o půlnoci a ráno jsem vstával před šestou jěště ospalý.Jednoho dne mi
mlynář řekl,že se musím hlásit pokaždé když jdu domů o dvacaté druhé
hodině.Domů nebylo daleko,když jsem běžel,byl jsem za pět minut ve
mlýně.Musel jsem prostě pokaždé běžet do mlýna o dvacaté druhé hodině.Později
jsem se zase vytratil.Až jednoho dne jsem přišel do mlýna a všechny dveře a
okna byli zamčený.Ve mlýně byla též pekárna na chléb. Nezbývalo než se
položit spát do vozu ,kterým se rozvážel chléb po vesnicích.Nebyla zima a
spalo se mi dobře,až najednou mě vyrušil ze spánku divný hlas.Na půl ospalý
jsem otevřel oči a vidím před sebou bílou postavu jen do půl těla ze
svíčkou.Nevěděl jsem honem ,kde jsem a co se děje.Začal jsem v polospánku
ječet a křičet,až jsem uslyšel hlas mlynářové"tak už ho nebij" a mlynář
odpovídá "já ho nebiju".To už mě probudilo.