protože jsem občas líný a nechce se mi. Ostatně vy, Zlíňáci a ostatní
Češi (Moravané, Slezané, Chodové, Romové, Cikáni a další národy nechť mi
odpustí), se s tím psaním taky nepřetrhnete.
Tak, jak je u nás v
Kambodži. No nádherně, protože začal monzun, občas leje jako z hasícího
děla a z ulic máme ve chvíli řeky. Kanalizace, jako ostatně skoro
všechno nefunguje, takže voda nemá jak odtékat a i kdyby měla, je jí
najednou tolik, ze se to nezvládá. Nikdo nenadává, nikdo není naštvaný,
protože tak to prostě je a co změníš vztekem, nic. A kromě toho, všechno
se začíná zelenat, barvy jsou úžasné, mraky jsou obrovské, zářící a
vznešené a pro mě jako pro fotografa je to nejkrásnější období. A
protože je všechno najednou čerstvé a vegetace roste, tak i já jsem se
vydal novou cestou a dělám úžasné fotky, které skoro nikdo nekupuje.
Nádšalí, která se konečně po dvou měsících vrátila z Thajska, říká, že
bych měl jít s cenou dolů, protože je teď špatná sezóna, málo lidí, a
tak jsem šel s cenou nahoru, protože si ti hajzlící nezaslouží moje
umění, když to nekupují.
Začal jsem dělat nádherné, fakt úžasné tisky mých fotek na hedvábí a
těším se, že je budu tisknout na plátno, jen co dovezou materiál, což
bude někdy na konci srpna. Mám z toho radost, protože (aspoň tady) to
nikdo jiný nedělá, a tak jsem zase přišel s něčím novým. Chystám se
dělat pohlednice a trička s mýma fotkama, protože jsem konečně prodal
Yamahu, a tak mám nějaký peníz to rozjet i jiným směrem. No a tak krok
za krokem bohatneme a bohatneme a v dubnu jsem vydělal svých prvních
1000 USD a v květnu necelé dvě stovky. Mno a až budeme bohatí, přijedeme
se na vás podívat, jak si v tom Česku pěkně chudě žijete. A vy nám
budete závidět, protože to vy Češi umíte. A nám Kambodžanům je co
závidět, protože například máme ty nádherné mraky, které se v Česku jen
tak neuvidí.
Nevím, který pitomec vymyslel, že dešťové období je na nic a že to není
vhodná doba pro turistiku. Turisti stejně na venkov nejezdí, protože
život obyčejných lidí je většinou nezajímá a kolem Angkoru jsou všechny
silnice zpevněné. Včera mi jedna dáma radila, abych začal dělat fotky
lidí, obyčejný život na venkově, to že prý turisty fakt bere. Tak jsem
jí ukázal moje fotky lidí, o kterých se vyjádřila, že jsem velký
fotograf. No a tak jsem se jí zeptal kolik si myslí, že jsem těch
nádherných fotek s lidma prodal. Když se dozvěděla, že za pět měsíců co
děláme tenhle art byznys, jsem prodal 1, slovy jednu fotku, tak málem
upadla do bezvědomí. No a pak prý nedělej fotky templů. Průměrný
turista nevidí nic než Angkor Wat případně další monumentální stavby a
nějaké umění ho ani za mák nezajímá.
No jo tak zpátky k té sezóně. Každý v těch svých průvodcích, co jich jen
na světě je, píše, že nejlepší období v Asii je prosinec až únor. No
podle toho na, co. Fakt je, že neprší a není takové horko, v lednu to v
noci kolikrát kleslo i na deset nad nulou a přes den je pořád mezi 25 a
třiceti stupni. No ále... neprší, takže všechno je suché, šedivé, hnědé
no prostě nijaké. Silnice jsou sice suché a v místech, kde je každoročně
rotrhnou záplavy, opravené, ale kromě domorodců po nich skoro nikdo
nejezdí. Protože co by turista dělal někde, kde není Angkor Wat. Takže
až na hrstku statečných, kteří se nebojí obrovských mraků prachu, které
za sebou nechávají řítící se osobáky a náklaďáky, tam potkáte jen a jen
domorodce. Pokud nejedete v klimatizovaném auťáku za zavřenýma oknama,
tak to není vůbec příjemné. No a všude kolem hoří buš a džungle,
zapálená domorodci, aby, až přijde déšť, všechno s pomocí popela znovu
rychle a zeleně, modře a červeně vyrostlo do těch úžasných barev a tvarů
jako ptica Fénix. Takže, abych tu sezónu nějak ukončil: V monzunu prostě
prší, ba co prší, leje a někdy to trvá i týden, ale většinou tak dvě
hodiny, někdy denně jindy obden, je to zkrátka různé. Kromě toho je
nádherné počasí, ve dne mezi 30 - 35 a v noci kolem 18 stupňů.
Tady velmi rychle poznáte jak jsou vzdálenosti relativní. To, co v Česku
na své Hondě Phantom ujedu za dvě a půl hodiny (např. Praha - Brno) to
tady zabere osm hodin, když jde všechno dobře. Takže Poi Pet - Siem Reap
(165 km) jsem na konci monzunu jel pět hodin a Siem Reap - Koh Ker (135
km) mi zabralo tři a půl hodiny v suchém období. No a jen co prodám
svého choppera dělaného na evropské, případně thajské silnice a koupím
pořádnou krosovou mašinu na kambodžské polňačky, chystám se do Banteay
Chmer, což je zatím turisty neobjevené a archeology nevykopané starověké
khmerské město s temply, ukryté v džungli asi 150 km od Siem Reapu na
severozápad. Viděl jsem nějaké fotky - nepopsatelné, prostě něco
mystického, co na vás dýchne posvátnou silou starých hindských bohů. To
prostě chci vidět a vyfotit, dřív než se z toho stane to, co se rychle
rodí z Angkoru, tedy kambodžský Disneyland.
Siem Reap je snad jedno z nejrychleji rostoucích měst na světě. V malé
uličce, kde stojí náš krámek, nebylo před dvěma lety nic než pusto a
domorodci. Dnes je to jedna z nejživějších ulic, plná restaurací, barů,
kaváren, galerií a masážních salůnů. Hotely, guesthousy a nové domy
vyrůstají stejně rychle jak každým rokem přibývá turistů. A těch přibývá
neurekom, nevím kolik, prostě strašně moc, teď už se to dá ročně počítat
na miliony. V suchém období nemůžete v templech udělat pořádnou fotku,
protože se vám v cestě pořád motají nějaké japonské, americké, evropské
australské a jiné turistické výpravy. Na všechno sahají, na všechno
lezou, žádný respekt k historii a posvátnosti těch slovy nepopsatelných
míst. Zaplaťpánbu, že jim Lonely Planet a ostatní knižní průvodci
natloukli do hlav, že sem nemají cestovat v monzunu. To si staří bohové
a bohyně aspoň trochu vydechnou, a já taky.
No už jsem toho napsal dost, něco si nechám na příště. Tak se tam v
Česku mějte pěkně, posílám vám něco ze svých nových fotek a pište,
pište, pište!
Všechny zdraví Ota.
Češi (Moravané, Slezané, Chodové, Romové, Cikáni a další národy nechť mi
odpustí), se s tím psaním taky nepřetrhnete.
Tak, jak je u nás vKambodži. No nádherně, protože začal monzun, občas leje jako z hasícího
děla a z ulic máme ve chvíli řeky. Kanalizace, jako ostatně skoro
všechno nefunguje, takže voda nemá jak odtékat a i kdyby měla, je jí
najednou tolik, ze se to nezvládá. Nikdo nenadává, nikdo není naštvaný,
protože tak to prostě je a co změníš vztekem, nic. A kromě toho, všechno
se začíná zelenat, barvy jsou úžasné, mraky jsou obrovské, zářící a
vznešené a pro mě jako pro fotografa je to nejkrásnější období. A
protože je všechno najednou čerstvé a vegetace roste, tak i já jsem se
vydal novou cestou a dělám úžasné fotky, které skoro nikdo nekupuje.
Nádšalí, která se konečně po dvou měsících vrátila z Thajska, říká, že
bych měl jít s cenou dolů, protože je teď špatná sezóna, málo lidí, a
tak jsem šel s cenou nahoru, protože si ti hajzlící nezaslouží moje
umění, když to nekupují.
Začal jsem dělat nádherné, fakt úžasné tisky mých fotek na hedvábí a
těším se, že je budu tisknout na plátno, jen co dovezou materiál, což
bude někdy na konci srpna. Mám z toho radost, protože (aspoň tady) to
nikdo jiný nedělá, a tak jsem zase přišel s něčím novým. Chystám se
dělat pohlednice a trička s mýma fotkama, protože jsem konečně prodal
Yamahu, a tak mám nějaký peníz to rozjet i jiným směrem. No a tak krok
za krokem bohatneme a bohatneme a v dubnu jsem vydělal svých prvních
1000 USD a v květnu necelé dvě stovky. Mno a až budeme bohatí, přijedeme
se na vás podívat, jak si v tom Česku pěkně chudě žijete. A vy nám
budete závidět, protože to vy Češi umíte. A nám Kambodžanům je co
závidět, protože například máme ty nádherné mraky, které se v Česku jen
tak neuvidí.
Nevím, který pitomec vymyslel, že dešťové období je na nic a že to není
vhodná doba pro turistiku. Turisti stejně na venkov nejezdí, protože
život obyčejných lidí je většinou nezajímá a kolem Angkoru jsou všechny
silnice zpevněné. Včera mi jedna dáma radila, abych začal dělat fotky
lidí, obyčejný život na venkově, to že prý turisty fakt bere. Tak jsem
jí ukázal moje fotky lidí, o kterých se vyjádřila, že jsem velký
fotograf. No a tak jsem se jí zeptal kolik si myslí, že jsem těch
nádherných fotek s lidma prodal. Když se dozvěděla, že za pět měsíců co
děláme tenhle art byznys, jsem prodal 1, slovy jednu fotku, tak málem
upadla do bezvědomí. No a pak prý nedělej fotky templů.
Průměrnýturista nevidí nic než Angkor Wat případně další monumentální stavby a
nějaké umění ho ani za mák nezajímá.
No jo tak zpátky k té sezóně. Každý v těch svých průvodcích, co jich jen
na světě je, píše, že nejlepší období v Asii je prosinec až únor. No
podle toho na, co. Fakt je, že neprší a není takové horko, v lednu to v
noci kolikrát kleslo i na deset nad nulou a přes den je pořád mezi 25 a
třiceti stupni. No ále... neprší, takže všechno je suché, šedivé, hnědé
no prostě nijaké. Silnice jsou sice suché a v místech, kde je každoročně
rotrhnou záplavy, opravené, ale kromě domorodců po nich skoro nikdo
nejezdí. Protože co by turista dělal někde, kde není Angkor Wat. Takže
až na hrstku statečných, kteří se nebojí obrovských mraků prachu, které
za sebou nechávají řítící se osobáky a náklaďáky, tam potkáte jen a jen
domorodce. Pokud nejedete v klimatizovaném auťáku za zavřenýma oknama,
tak to není vůbec příjemné. No a všude kolem hoří buš a džungle,
zapálená domorodci, aby, až přijde déšť, všechno s pomocí popela znovu
rychle a zeleně, modře a červeně vyrostlo do těch úžasných barev a tvarů
jako ptica Fénix. Takže, abych tu sezónu nějak ukončil: V monzunu prostě
prší, ba co prší, leje a někdy to trvá i týden, ale většinou tak dvě
hodiny, někdy denně jindy obden, je to zkrátka různé. Kromě toho je
nádherné počasí, ve dne mezi 30 - 35 a v noci kolem 18 stupňů.
Tady velmi rychle poznáte jak jsou vzdálenosti relativní. To, co v Česku
na své Hondě Phantom ujedu za dvě a půl hodiny (např. Praha - Brno) to
tady zabere osm hodin, když jde všechno dobře. Takže Poi Pet - Siem Reap
(165 km) jsem na konci monzunu jel pět hodin a Siem Reap - Koh Ker (135
km) mi zabralo tři a půl hodiny v suchém období. No a jen co prodám
svého choppera dělaného na evropské, případně thajské silnice a koupím
pořádnou krosovou mašinu na kambodžské polňačky, chystám se do Banteay
Chmer, což je zatím turisty neobjevené a archeology nevykopané starověké
khmerské město s temply, ukryté v džungli asi 150 km od Siem Reapu na
severozápad. Viděl jsem nějaké fotky - nepopsatelné, prostě něco
mystického, co na vás dýchne posvátnou silou starých hindských bohů. To
prostě chci vidět a vyfotit, dřív než se z toho stane to, co se rychle
rodí z Angkoru, tedy kambodžský Disneyland.
Siem Reap je snad jedno z nejrychleji rostoucích měst na světě. V malé
uličce, kde stojí náš krámek, nebylo před dvěma lety nic než pusto a
domorodci. Dnes je to jedna z nejživějších ulic, plná restaurací, barů,
kaváren, galerií a masážních salůnů. Hotely, guesthousy a nové domy
vyrůstají stejně rychle jak každým rokem přibývá turistů. A těch přibývá
neurekom, nevím kolik, prostě strašně moc, teď už se to dá ročně počítat
na miliony. V suchém období nemůžete v templech udělat pořádnou fotku,
protože se vám v cestě pořád motají nějaké japonské, americké, evropské
australské a jiné turistické výpravy. Na všechno sahají, na všechno
lezou, žádný respekt k historii a posvátnosti těch slovy nepopsatelných
míst. Zaplaťpánbu, že jim Lonely Planet a ostatní knižní průvodci
natloukli do hlav, že sem nemají cestovat v monzunu. To si staří bohové
a bohyně aspoň trochu vydechnou, a já taky.
No už jsem toho napsal dost, něco si nechám na příště. Tak se tam v
Česku mějte pěkně, posílám vám něco ze svých nových fotek a pište,
pište, pište!
Všechny zdraví Ota.
