příspěvky od Jajak1
Ten kdo to zažil,
ví o čem se bude psát,o tom jak láska se vkradla mezi nás,
o tom jak jsi se z toho třás...
Ten večer jasný byl,
měsíc svým kouzlem nás ozářil,stáli jsme blízko sebe bez obav,bez následků co přinese náš čas...
v tanci jsme spolu promluvily,
v objetí se políbily,
tisknuly jsme k sobě svá těla,
rozpálená byla jak svíčka uprostřed stola...
Byl jsi to ty,
koho jsem dříve neměla ráda,
byl jsi to ty,
kdo ten večer mě očáril zcela...
Ten večer skončil dřív než-li začal,
to nebyla ještě láska,
byla to jen touha vášně,
co nás k sobě zvala...
Omámit jsme se nechaly,
pod tíhou viny tajně se scházely,
nikdo nesměl nás zřít,
tím naše srdce by umlčil...
Ta netrpělivost a nervozita
při naší druhé schůzce se vzduchem nesla,
mluvit jsme ani jeden nemohly,
jen tupě na sebe jsme zíraly...
Při dalším setkání,
které jsme ani jeden v plánu neměly,
nervozita se začala vytrácet,
já cítila na tváři jen Tvůj sladký polibek....
To láska se mezi nás kradla stále víc,
mi neuhlídaly naše tajemství,
dnes všichni smějí se,
prstem na nás si ukazujíce....
Pravda se šíří krajem rychleji než mor,
však nesmíme uklouznout,
té hrozné lži podlehnout....
Hřejeme své srdce,
slovy lásky oplýváme,
radostí se smějeme,
a přitom nás slabost zužuje....
Slabost, které se občas poddáváme,
slabost, jenž posiluje naši víru,
že jednou budeme spolu....
Víra, víra,
ta v nás, ale neumírá,
a co jak bude o tom snad
někdy příště.....
Dnes nemůžu všechno říct,
tím upletla bych na sebe ještě větší bič,
nechme to tedy dneska být
snad víra nás časem přesvědčí....
KAMÍNKY
Modré kamínky a zářivý smích,
krása co přebila každý splín,
šarm co v sobě ukrývals,
s láskou na rtech usínals....
Dnes však máš ve tváři smutek,
jakoby šašek se smíchem utek,
ten smích smazal jsi ze rtů,
bolestí ozářil tvář plnou smyslů....
Bledá je tvář jako když umíráš,
možná že v koutě slzy prolíváš,
den co zdá se ti být nekonečný,
cítíš se jak psík pouliční, opuštěný....
Samota je tvým věrným přítelem,
jako klíště zaryla se ti do kůže,
rarášek zlomyslnosti objímá tě v noci,
srdce zavírá do své moci.....
Chceš stříhat metr pro štěstí,
kterým číslem začít však nemáš ponětí,
přesto ty nůžky do rukou vem,
a všechnu naději do nich dej....
Uvolni své věrné, zlaté srdce,
pak můžeš se pojit v dobré víře,
není nic na prodej, jen pro toho co bojuje,
na zlatém talíři se servíruje....
Večer ti příjde, že ráno oči neotevřeš,
že jsi zemřel ikdyž pořád žiješ,
že jsi se vzbudil do špatného dne,
že jsi navštěvníkem na téhle půdě.....
Že v davu jsi opuštěn všemi,
že přátelé se ti za zády smějí,
však utři ty slzy, ze země vstaň,
víra povede tvé kroky dál....
Vzpříma se podívej lidem do očí,
to oni mají hanbou zrak k zemi klopiti,
ty víš proč všechno utrpení se děje,
není osoba co může být náš soudce....
Nejsi samotářem dnešní doby,
to jen mozek zalily ti chmury,
máš cit i své touhy,
nespadej do podoby té pomstichtivé sloty....
Uvěř zase na zázraky,
možná už brzy uvidíš ty schody,
po kterých vyjdeš ze své jeskyně,
očista lásky nás nemine.....
Pak nebude soudce ani souzený,
na týhle planetě budeme jen my,
my a náš malý láskyplný svět,
my kdo nedovolí lidem se do něho plést.....