pohádka
Dnes nebudu vyprávět pohádku. Pustim raději film. Jeho režisérem je sám Bůh. Dívej se proto pozorně a neměj strach! To vsechno tě totiž čeká.
ŽIVOT
na špulce nepravidelně navinutá nit, která se může kdykoliv přetrhnout.
LÁSKA
cit, který vhání do očí slzy.
BOLEST
cítíme vždy, když ztrácíme naději.
NADĚJE
posledni co zbylo a co od nás odcházi, stejně tiše, jako ty ode mne.
JÁ
vtíravé slovo, které chce být ve všem první.
TY
mé světlo, které dohořívá.
SMRT
bílá paní, která nás všechny jednou pozve k sobě na kafe.
Žena je jako tvůj stín - běž za ní, bude před tebou prchat - utíkej před ní, poběží za tebou./Musset/
Jaký muž, taková jeho řeč.
Sobectví je jed každého přátelství.
O všem uvažuj s přítelem, ale nejprve uvažuj o něm samém.
Chybovat je v povaze každého člověka, ale jen hlupák na svém omylu setrvává
ber všechno, co ti život dal, žal, bolest i lásku, neb život je jen karneval, v němž stokrát změníš masku ...
PARADOX
Dnes máme větší domy a menší rodiny
Víc vymožeností, ale míň času
Máme víc titulů, ale míň zdravého rozumu
Víc vědomostí, ale míň soudnosti.
Máme víc odborníků, ale také víc problémů
Víc zdravotníků, ale méně starostlivosti
Utrácíme příliš bezstarostně
Smějeme se málo
Jezdíme rychle
Zlobíme se brzy
Udobřujeme pozdě
Čteme málo
Televizi sledujeme hodně
A modlíme se velmi zřídka.
Znásobili jsme naše majetky,
Ale zredukovali naše hodnoty
Mluvíme mnoho, milujeme málo
A podvádíme příliš často
Učíme se jak vydělat na živobytí
Ale ne jak žít
Přidali jsme roky životu, ale ne život rokům
Máme vyšší budovy, ale nižší charaktery
Širší dálnice, ale užší obzory
Myslíme víc, ale máme míň
Kupujeme víc, těšíme se z toho míň.
Cestujeme na měsíc a zpět,
Ale máme problém přejít přes ulici navštívit sousedy
Dobýváme venkovní vesmír
Ale vnitřní ne
Rozbili jsme atom
Ale ne naše předsudky
Píšeme víc, učíme se míň,
Plánujeme víc, dokončujeme míň
Naučili jsme se pospíchat, ale ne čekat,
Máme vyšší platy, ale nižší morálku
Vytvořili jsme víc počítačů pro víc informací
A abychom vytvořili víc kopií
Ale méně komunikujeme.
Máme vyšší kvantitu
Ale nižší kvalitu
Tohle je čas rychlého stravovaní a pomalého trávení
Vysokých mužů a nízkých charakterů
Víc volného času a méně zábavy…
Víc druhů jídla…ale méně výživy
Dva platy…ale víc rozvodů
Krásnější domy…ale neúplné rodiny
Proto navrhuji, že tak jako dnes, nenechávej nic na zvláštní příležitost,
Protože každý den, který žiješ je zvláštní příležitost
Vyhledávej vědomosti, víc čti, seď na verandě
A obdivuj výhled bez toho, aby si věnoval pozornost svým potřebám
Buď víc času se svojí rodinou a přáteli, jez oblíbená jídla
A navštěvuj místa, které máš rád
Život je řetěz radostných momentů,
Není jen o přežití
Používej svoje křištťálové poháry,
Nešetři nejlepším parfémem
A použij ho kdykoliv budeš chtít.
Odstraň ze svého slovníku fráze jako
„někdy jindy“ a „příště“
Napiš ten dopis, který se chtěl napsat
„někdy jindy“
Řekni svojí rodině a přátelům
Jak je moc je máš rád
Neodkládej nic, co přináší smích
A radost do tvého života.
Každý den, každá hodina, každá minuta je vyjímečná
A ty nevíš, jestli není třeba tvoje poslední.
Pokud jsi příliš zaměstnaný najít si čas
Poslat tuto zprávu někomu, koho máš rád
A říkáš si, že jí pošleš „někdy jindy“
Věř mi
„někdy jindy“
Už jí třeba poslat nestihneš….
Povídka fakt pravdivá!
První den
Bůh stvořil krávu a řekl:
"Musíš jít na pole a po celý den budeš v úmorném vedru pracovat, mít mladé a dávat mléko člověku. Dám ti na to 60 let života."
Kráva odpověděla:
"Takový tvrdý život je moc dlouhý. Nech mě žít jen dvacet let, zbývajících čtyřicet ti vrátím." A Bůh souhlasil.
Druhý den
Bůh stvořil psa a řekl:
"Budeš celý den sedět u dveří domu tvého pána a štěkat na každého, kdo půjde kolem. Dám ti na to 20 let života."
Pes odvětil:
"Štěkat na každého dvacet let je moc těžký úděl. Dej mi jen deset let a těch zbývajících deset ti vrátím."
A Bůh souhlasil.
Třetí den
Bůh stvořil opici a řekl:
"Bav člověka, dělej hloupé věci a donuť lidi se smát. Máš na to 20 let života."
Opice byla proti:
"Dvacet let mám ze sebe dělat blázna? Ani náhodou. Pes ti vrátil deset let, já ti je vrátím také." A Bůh souhlasil.
Čtvrtého dne
Bůh stvořil člověka a řekl:
"Spi, jez, hraj si, miluj se a užívej si života. Nedělej nic, jen se bav. Dám ti na to 20 let života." Člověk vykřikl:
"Cože, jen dvacet let? Ne, ne, to nejde. Podívej, Bože, uděláme to takhle. Kráva ti vrátila čtyřicet let, pes deset a opice taky deset. S mými dvaceti to dělá osmdesát let. Souhlasíš?"
Bůh souhlasil.
Od té doby člověk prvních dvacet let spí, jí, hraje si, miluje se, užívá si života a o nic se nestará.
Dalších čtyřicet let dře jako vůl, aby uživil svoji rodinu.
Pak deset let ze sebe dělá šaška pro pobavení svých vnoučat.
A posledních deset let je to starý mrzout, který štěká po všech lidech okolo.
