KRAJINA ZA ZRCADLEM

Jak se mění práce.

Měla jsem celkem dobrou práci,která mě bavila,kterou jsem dělala velmi ráda.Jak já milovala své zákazníky,tedy ty příjemné a komunikativní.A pak jsem  šla za vidinou lepšího výdělku.

I když někdy přišel zákazník,ach běda,zřejmě ho naštvala druhá důležitější polovička rodiny a co on chudák má dělat,jen to ,že se sebere a odejde seřvat někoho jiného.

Ale koho?V rodině se nemůže na ostatní členy křičet a tak nezbývá ,než jít do obchodu a tam se vždy někdo najde.Prodavačka se mu nelíbí,bud je tlustá,nebo hubená,nebo blbě kouká,no co si budem povídat,vždy se něco najde i kdyby v tom krámě prodávala  sama Simona Krainová.

A tak začne,napřed si vymyslí přání,které samozřejmě prodavačka neudělá podle jeho představ a i kdyby se jí to náhodou povedlo,tak se to zapře,tak to přeci neříkal.

Velmi dobře působí,když prodavačce vynadá,ale v tom případě je dobré počkat,až bude v obchodě více lidí,vždyt  stát ve frontě bez nějakého představení je nuda,Ale pokud se mu to povede,věřte ,že lidi ožijou a budou stát jak přibitý.

Jen si klidně troufněte,ona ta hloupá prodavačka stejně nemůže nic dělat,vlastně může,snažit se být klidná a vydržet polykat slzy.

Ale protože nejste amatér,vrcholem Vašeho čísla bude přání zavolat vedoucí,někdy máte smůlu,ale mohu Vás ujistit,že jen málokdy se vedoucí svého zaměstnance zastane.

Jak říkám,zariskujte,je to málokdy,co kdyby jste si šel stěžovat výše ,to je přeci známé,že každý šéf má svého šéfa.

Někdy je ta prodavačka naivní a nejde jí do hlavy ,cože ty ostatní pořád proti tý šéfový mají,proč o ní tak nepěkně mluví,vždyt ona se snaží vyhovět a má pochopení,dokonce by Vám ráda poradila i v soukromých věcech,tedy pokud by byl zájem,ale ten většinou není,protože ona zaměstnává samý nevděčnice.

Tomu všemu jsem věřila tři měsíce,přesně po zkušební dobu.

Malinko  jsem se zarazila  v poslední zkušební den,kdy mi ta úžasná šefová sdělila ,že je konec srandy a bude boj.

A byl.

V ten okamžik Vás správná šefová musí zdupat,pokud možno jěště více než zákazník,musí Vám sebrat zbytek sebevědomí,moc Vám ho stejně po třech měsících zkoušky,jestli k něčemu jste, nezbylo.

Dalšími nesmyslnými příkazy Vás musí přesvědčit,že o Vašem volném čase rozhoduje ona,stejně jako o ukončení pracovní doby,to vše jde velmi jednoduše,domů můžete až na povel vedoucí,co na tom že máte končit v jednu a je půl druhý,psáno máte do jedný a snad Vás ta půlhodina  pro firmu nezabije.

Případnou námitku raději spolkněte,protože jinak se dozvíte,že firma není holubník a těch pěněz Vám jinde víc nedají a tak vlastně řešíte problém,mlčet za tu úžasnou mzdu nebo se  ozvat,ale v tom případě věřte,že Vám vedoucí přidá,ale ne peníze,ale praktiky ,jak Vám dokázat,že jste k ničemu.

Marný bude  Váš argument ,že pracujete stále stejně,že v pracovní době nechodíte ke kadeřnici,ani na pracovišti nekouříte,vše marno a víte proč???

No protože jste jen jedna ze sta a vedoucích je málo,kdo by to taky chtěl dělat,že jo—je to nevděčné,málo peněz,lidi jsou flákači a jediný kdo pracuje je vlastně jen vedoucí.

A protože jsem taky taková ,co špatně pracuje ,tak jsem byla ráda,že mě ta hodná vedoucí zaměstnala a případné námitky spolkla,ačkoliv všichni mají stejný názor jako já,tak v přítomnosti vedoucí je to přeci milá a ferová ženská,co má pro nás pochopení a tak za ní musíme děkovat osudu.

Jen se nesmíte zbláznit jako já a po třech letech odejít………………………………

tady došla cizí můza

převzato                                                                                                       Ani nevím jak se to stalo. Byl jsi tu a stačilo tak málo. Sebrat trochu odvahy, podívat se Ti do očí a přát si, ať se svět přitom i s Tebou zatočí

Moje srdce se vzrušením zachvělo, i když to Tvé nevidělo. A tak tu sedím, píši pár slov a myslím na to jaké by to bylo kdyby jsi byl můj. Kdybych mohla být ve Tvém objetí a nekonečně Tě milovat. Naplnit Tvou tvář něhou a tvářit se, že být s Tebou je nebem.

...své rty bys přitiskl na mé vlasy a začala bych tušit, co se vlastně děje.
Svými polibky bys pokryl moji tvář a moje city by nabraly jasný tvar. Skláním před Tebou oči a zjevně sním...

Kdybys mě miloval věděl bys, kde se chovávám. Moje touha by všechny sny hned prozradila a rukou něžnou bych Tě pohladila.

Nevím, zda víš koho a kde hledat. Vím jen, že Tě moc miluji. Každý den si slibuji, že Ti to povím ať se stane cokoliv. Jen se moc bojím, že mě odmítneš a tak radějí o Tobě sním v naději, že jednou přijdeš za mnou sám.

Tvá

Jen malá úvaha

Jsem se svým životem spokojená i když nějaký facky jsem taky dostala.Všechno ,čím jsem prošla,bylo nutné,abych byla taková ,jaká jsem,často jsem se musela učit trpělivosti,

Co je platné si říkat,že lehká cesta vede vždy do pekel,až tam  jít,ne to ne.

Nezbývá než dát hlavu vzhůru a jít dál,někdy tou delší a klikatější cestou.

Asi to tak má být.

Jako mladá jsem byla často neštastná,když mi něco nevyšlo,dnes si řeknu ,že to tak má být,že vše je pro něco,vše má nějaký smysl,který se teprve učíme poznávat.¨

Každý z nás o něco prosí……………osud,Pánaboha,lid…..

Ale musíme se naučit za vše poděkovat,za všechno dobré ,za všechno zlé.

Je zbytečné říkat-proč zrovna já?

Naopak ,musíme dokázat říkat děkuji,že se to stalo.

Jenom ne se litovat,jak se člověk začne litovat,je vše ztracené,všechno musíme brát s mírou,nikdo z nás pozemských není anděl,to bychom tady šustili křídly.

Ale osudu se člověk neubrání,svíčka zhasne,člověk odchází……..

Každý by měl na to být připraven a každý den žít ,jako by to byl den poslední,.žádný rubáš nemá kapsy a nakonec po nás zůstane jen to ,co jsme kdy udělali dobrého.

Komu se tohle podaří,ten vlastně neumírá,zůstává v našich srdcích.

Vždy bychom se měli snažit,aby jednou na nás co nejvíce lidí vzpomínalo.

Alespoň jeden člověk aby si jednou vzpomněl……………………

Xchat-vyznání

 Chtěla  bych napsat ,to co mám na srdci,tak jak to cítím a malinko bych tím chtěla říct,proč jednou skončím zde mezi Vámi,tady kde jsem prožívám dny plné pohody,bohužel byly také dny plné slzí a bezmoci.

Poznala jsem tu spousty upřímných lidí,nebudu nikoho jmenovat,jsem sklerotická a nechci nikoho zapomenout.

Nakonec ,co to jsou chatová jména,lidi  které mám ráda,to vědí,spoustu lidí jsem poznala i v reále a vždy šlo o fajn setkání,tak fajn,že je mám všechny uloženy ve svých vzpomínkách.

Jen na dny,kdy tu nebylo vše dle mých představ,se budu snažit zapomenout i když i negativní věci jsou další škola života,ale to už v okamžiku odchodu bude jedno.

Jednou si ale budu moci říct.

Odcházím s klidným svědomím

,že jsem se snažila ,jak nejlíp jsem uměla ,aby tu bylo jen dobře,snažila jsem se stejně,jako se snažili pomoci druzí mě.

Nebude  se mi odcházet  lehce,opravdu ne, a určitě to bude spoustu dní bolestivé,přesto věřím,že mě  pochopíte,že  to nebude můj útěk před problémy chatu,že to bude  jen další vývoj mého já,mého příliš soukromého já.

Popřeji této místnosti i všem fajn lidem,jen dny krásné,pohodové a pokud jsem k tomu malinko přispěla,pak můj čas tady nebyl zbytečný.

Všem za vše poděkuji a dál se vydám na novou cestu,na cestu kde asi nejsou PC.

# Vylomeniny---to slovo myslím není nikomu z nás cizí a tak když mi zavolala
# # Věrka,že by potřebovala mojí maličkost/už to je legrace při naší váze/na
# # natáčení pořadu do TV a že třetí bude Alenka,no to nešlo odmítnout,tedy
# šlo,ale
# # zase jsme za tím viděly spoustu legrace a to je myslím naše parketa.
# # A tak jsme se domluvily ,že se sejdem na nečisto, aby ta ostuda nebyla tak
# # veliká,pozvaly kamarády, dlouhány,co to měly úspěšně za sebou a začaly velkou
# # poradu,no už u toho bylo opravdu legrace dost,dobrovolně ,povinně jsme určily
# # Alču na disciplínu Talíře,a zač
# # ala zkouška,odneslo to 30talířů ,ale zásobu jsme měly velkou-tedy těch
# # talířů,humor nás jaksi opouštěl a myslím že jsme si i říkaly,no holky z fitka
# # ,tak ty nám to nandaj,ale navenek,to je jasný ,jsme byly za hrdinky.Jen
# dlouhán
# # JIndra nepřipustil,že bychom nevyhrály,je to dobrák,jemu už bylo hej.
# # A byl tu den D,my rozklepaný ,vytáhly jsme gril a grilovaly ,tedy ,chtěly
# ,ten
# # potvora stávkoval až do příjezdu štábu,najednou tam bylo spousta lidí ,ty
# # dovezly spoustu dobrůtek a začalo se na ostro.Jěště ,že Libor Bouček je
# opravdu
# # sympaták,myslím se vší skromností,že jsme mu padly do oka,nebo ,že by to
# bylo
# # těmi dobrotami, no nevím .První úkol jsme nestihly,prodlužovák nás
# # zradil,nakonec jich bylo v domě 5,ale co,první vyhrání z kapsy vyhání se říká
# # ,tak snad......
# # U druhýho úkolu jsme se smály --bešamel---chi chi Věra kuchařka,tam jsme
# # problém neviděly,jen to uklízení na schodech,no tedy ,síla,ale taky se to
# # zvládlo.
# # Další úkol byl ve fitku,kam nás odvezly ,jak velký hvězdy,tam jsme viděly
# poprvé
# # naše soupeřky,ty se na nás útrpně podívaly stylem,že jako jsme bez šance a v
# tu
# # chvíli jsem dostala malinko vztek a řekla si ,že musíme vyhrát a tak byla
# třetí
# # disciplína a zase nás vezly jinam,tentokrát do OD Flora,zapoměla jsem, že
# # mezitím nás odvezly do restaurace na oběd,no a začala modní přehlídka, na
# čas.A
# # tam jsme jim ukázaly co v nás je,tam byli bez šance i díky naší
# mazanosti,stály
# # jsme na konci mola a chválily a chválily a fitnesky byly pyšný a zapoměli že
# jde
# # o čas,jen ukazovaly svý hezký tělíčka.
# # To všechno bylo sice dobrý,vedly jsme 6-3,ale to nejhorší bylo před námi,tedy
# # vlastně před Alenkou,chudák holka.
# # První šly na talíře fitnesky a zůstalo jim na tom stole 14 talířů z 26,takže
# nám
# # stačilo 12 z 28, v ten moment jsem si byla jistá,že to máme v kapse,12 jich
# # přeci musí zůstat.
# # ALENKA najednou trhla,škubla ,cukla a co já vím jěště a huráááááááááááááááá
# 28
# # talířů zůstalo,kámen nám spadl ze srdce ,lidi tleskaly a my byly v ten moment
# za
# # hvězdy,to šampano co čekalo u Věry v lednici to taky mělo zpečetěný a pak už
# # jsme se jen radovaly ,,všichni nám gratulovaly ,jen fitnesky nás asi neměly
# moc
# # rádi,alespon se tak tvářily,no ju no, pýcha předchází pád.
# # Ted už máme jen poslední úkol,co si za výhru koupit,ale to si myslím ,že už
# # nějak zvládneme.

Růže

Chodila si povídat na chat,poznala spousty lidí,s někým si povídala víc ,s někým méně,tak jako to je v reálným životě.

Jednou si začala povídat s mužem,povídali si o muzice,o fotografování,o svých zájmech,povídali si desítky hodin a stále měli o čem,jen jedno téma nikdy neprobrali a tak ani jeden nevěděl,jestli ten druhý má partnera,jako by se  báli,že by jejich povídání a kamarádství už nebylo dobré.

A pak už nějak vyplynulo,že by bylo fajn,kdyby se potkali,jen stále to setkání oddalovali,chat je  jiný ,než skutečné setkání,co když ten druhý bude úplně jiný,ten červík nejistoty hlodal a hlodal.

Přeci jen se nakonec domluvili,že se sejdou,

Ona zaběhla ke kadeřnici,koupila si nový kostýmek,novou rtěnku………….

On oholil několika měsíční strniště,koupil novou vodu po holení…….

Oba si představovali,jak spolu vypijou kávu,možná i dvě deci…………….

Najednou ten okamžik byl blízko,ta chvíle, kdy se sejdou se blížila,jěště poslední úpravy,poslední kouknutí do zrcadla.

Stál u lampy jak se dohodli,v ruce růži ,na tváři úsměv,stejný jako na fotografii,kterou jí poslal.

Její srdce začalo trochu víc bušit,už jen přejít silnici ,   skřípot brzd,pád a poslední pohled,na vteřinu zahlédla děs v jeho očích,růži v jeho ruce a pak se stačila jen usmát,několik vteřin štěstí………..

Zahod tu růži,už jí není komu dát………………

Lásko..., /převzato a upraveno/

když jsem Tě poprvé viděla byl jsi pro mě cizím člověkem. Pak se, ale stal ten zázrak a Ty ses mi začal přibližovat, byl jsi blíž a blíž a nakonec jsem se do Tebe zamilovala.

Byl jsi prvním, kdo mě opravdu miloval a kdo mě opravdově milovat naučil. Nikdy před tím jsem nemilovala a pokud ano, tak nevím, jak nazvat cit, kterým jsi byl poután v mém srdci.

Byl jsi, stále jsi a budeš v mém srdci, nikdo nikdy nemůže Tvé místo nahradit, protože Ty jsi byl jedinečný. Píši Ti tenhle dopis i když jsem si jistá, že Tvé oči tyto řádky nikdy nepohladí.

Jsi mi dál, než je ta nejvzdálenější hvězda. Vždy budeš tím nejdůležitějším člověkem v mém životě...

Milovala jsem Tě..............jen ten minulý čas mě děsí,ale já žiju,vrat mi prosím

klid...............

Jen tak......

všichni dobře víme ,co je starost o naše potomky,moje dcery se vydaly společně na dovolenou,to je moc dobře a ze srdce jim to přeji,jen jsem je upozornila,že by měly poslat SMS po příjezdu,aby moje mateřské srdce bylo klidné......poslaly třetí den ,kdy dojely,protože, co vlastně ta máma pořád má,jako by se jim něco mohlo stát,no naštěstí nestalo a cestu zpět absolvujou se stejným úspěchem.

Dostalo se mi zvláštní pocty/jako každou jejich dovolenou chi chi/hlídám jejich domácí mazlíky a taky svědomitě krmím.

Je to jednoduchý,rybkám nasypete připravené krmení,papouška necháte proletět a pak ho hodnou chvíli honíte zpět do klece,čas jeho návratu je neúměrný vašemu a s hrůzou sledujete jak Vám ujede autobus do zaměstnání,protože na papouška se mateřská ani jiná dovolená  nevztahuje,nakonec se vše podaří ,jěště nakrmit králíka,je to miláček rodiny a Vám se za jejich odjezd pomstí tím,že vás při každém krmení kousne.

Ze všeho se vzpamatujete,protože toho největšího miláčka máte u sebe doma,u nás to je pejsek,no pejsek.....jorkšírek,60dkg,i ten zakrslej králíček je větší.

Pejsek vyžaduje venčení a tak Vám vlastně děti vysvětlí ,jak je to super,že se alespon projdete ,to bych pochopila,jen tu malou potvůrku nepochopím,že mě každý den vyžene s mého pelíšku kolem 5 hodiny a když se jí to podaří,zaleze zpět a s vítězným úsměvem pokračuje ve svém spánku,určitě to není tím ,že bychom se nevešly,moje postel je 2x2metry.

Večer mě vyžene svým štěkáním od PC,nevím proč,na rozdíl ode mě má na něj přímo alergii,před spaním vyžaduje hraní a to nejvíc když mě už padaj klapky,ale jelikož jsem jako chůva spolehlivá,její přání plním do puntíku.

Tak ted se s Vámi loučím,jdu venčit,nechat se kousnout a krmit,ale nebojte už jen 5 dní a já zase budu paní domu.