Jdi na obsah Jdi na menu
 


setkání po 14 letech-semeleme

18. 2. 2008

Cas 1) Byl březen 27 rok 1950 když po 27 dnech  na moři,  lod General Howze přistala v Port Melbourne v Australii. Na lodi nás bylo asi 1.400 i s posádkou .Většina z nás ve všku od 18 do 25 let , nejstarši byl Eda P. Byl naším dědečkem a bylo mu 50 let. Prvnich několik hodin chůze po přístavu se nám zdálo,že se cely přístav pod nama houpa. Ale každy z nás byl vděčný, za to být na pevne půdě. V přístavu nás naložili do vlaku a zavezli nás , tak jak všude a vždy, do tábora.V Bonegilla byl tábor nedaleko města Albury na hranicich Victoria a Novy Jižni Wales.Z tábora nás posilali, po několika týdnech do různých měst na práci po celé Victorii a jižni Australii.Já a Jarda S. jěště s polákem Michalem jsme skončili v Adelaide, hlavniho města Jizni Australie, v tovarne "Scot Bonnar" na motorove sekacky na travu.Ja skoncil ve slevarne v té samé továrné, kde jsem začal pracovat jako dělnik a později jako slevar. Práce mě bavila a čas uběhl rychle,než jsem se nadal uplynulo několik let a na Vánoce v roce 1954 jsem se přestehoval do Melbourne,kde jsem vydělaval vice než v Adelaide za tu samou práci. Nejhorší na tom všem bylo, že přez moje stěhovani jsem ztratil bratra a sestry adresy v CR.Na můj dopis jsem nedostával odpovědi od bratra ani od sestry. Nevěděli jsme o sobě asi 14 let, i když jsem zkoušel hledat bratra přes červeny kříž. Nic nepomáhalo, napsal jsem dopis Josefu V. v Kutne hoře, byl to můj dobry přítel a po smrti mých rodičů jsem měl u jeho rodiny druhý domov. Nevědel jsem, že Josef byl už tenkráte ve straně KSC a bylo pro něho nevhodné dostávat dopisy ze zahraničí. Naštěsti byl druhý Josef V. a nebyla to rodina, dopis dostala nakonec rodina o tom samém jménu a příjmeni. O tom čase už byl bratr Antonín ženatý v Hodoníne a sestra Marie vdaná v Ceských Budějovicích. Bratr se rozhodl navštivit rodinu Josefa V. a tak obdržel dopis a moji adresu . Po 14 letech jsme se konečně našli, z radosti jsem napsal , že jich  navštivím co nejdříve.To byl rok 1969 a všichni mi  v AU radili abych neletěl do Ceskoslovenska tak brzo po 1968 roku. Do Ceskoslovenska jsem letěl Rakouskou leteckou linii , Melbourne -Viden a z Vidně vlakem do Břeclavi. Bratrovi jsem poslal telegram "v Břeclavi o 10.30 večer" na telegramu místo večer bylo veler.Takže dvě chyby. Spravně bylo"v Breclavi 22.30". Bratr pracoval v Hodoninské elektrárné a mél nočni službu.V Břeclavi byl o 1030 dopoledne a soudil, že mám zpožděni. Já čekal v Břeclavi a v pokladně , když jsem se ptal o taxi, mi poveděli, kdepak o teto době taxi neni a už vám pojede poslední vlak do Hodonína. Nezbývalo nic jiného a jel jsem do Hodonína vlakem. Než jsem zakoupil jizdenku  ja ani v pokladně jsme nic neviděli ani neslyšeli a zmizela mi aktovka z darkama. Naštěstí doklady a peníze jsem měl při sobě. Cas už byl na vlak a neměl jsem možnost to hlásit na nádražni policii. Než jsem vlakem dojel do Hodonína už bylo po půlnoci, na štěsti vystoupil též se mnou mladik, který znal bratra a doprovodil mě až ke dveřím. Našel zvonek  zazvonil, když se ozvala bratra žena Olina řekl ji, máš zde návstěvu a zmizel ani jsem mu nestačil poděkovat.Olina ihned zatelefonovala do Elektrárny a bratra pustili ihned domů. Radosti bylo až moc , že jsme se až rozplakali.Té noci jsme ani moc nespali a hned dopoledne jsme jeli ohlasit ztrátu aktovky do Břeclavi, ovšem marně, aktovka se nenašla. Několik dni později přišla zpráva,že zavazadlo které jsem poslal napřed je ve Znojmě na  bráně autobusové stanice. Na letišti bylo vojsko Varšavského paktu a proto poslali zavazadlo do autobusové stanice. Týden později jsme jeli autem do Ceských Budějovic navštivit rodinu sestry. Zavazadla jsem nemusel rozbalovat , jedno bylo pro bratra a druhé pro rodinu sestry. Pro bratra rodinu vše bylo na miru. U sestry už bylo hůře, chlapcům byli kalhoty  malé a svetry též. Bylo mi toho velice lito, byli oba moc velké na svůj věk. Kdo zažil něco podobného, vi asi jak jsem se cítil. Utěšovali mě, že to ted se tak nosi , musel jsem se tomu smát , i když mi do smichu nebylo . Bratr zůstal přez sobotu a neděli , v ponděli ráno odjel , musel na nočni . Sestry manžel Josef , že prý zařídí ubytováni na přehradě Lipno a zařídil . Jeho kamarád František , prý má auto , to  budeš překvapený. Auto se ukázalo být starý typ forda, ale jelo,jen jednou jsme ho tlačili do kopce. Na Lipno jsme štastně dojeli . Byl jsem překvapený jaká je to  velka voda. Ubytovaní zařídil  Václav, druhý přítel Josefa a bylo v malých domkách které vlastnila firma v C. Budějovicích u které pracoval. Byla tam též malá lodka pro dva a Josef s Františkem , že půjdou lovit ryby na druhý den ráno. Ráno mě ani Václava neobudili a později jsme je z okna viděli na druhé  straně přehrady jak loví. Seděli v lodce celé dopoledne a nic nechytili . Když se vrátili , vysmáli jsme se jim , že nic nechytili protože se neoholili . My s Václavem , že ráno se oholíme a ukažeme jim , jak se loví . A ukázali jsme , Josef s Františkem nasypali  plno vařené kukuřice do vody a my ulovili v kratkém čase tři kapříky. A byl oběd.

Na Lipně jsme byli jen tři krátké dny,čas ale ubíhal rychle a měsíc v C. Budějovicích byl u konce.Bratr pro mě přijel z Hodonína a další cesta nás čekala z Hodonína do Polska.V Polsku v měste Kolobrzech žila rodina mé první ženy.Jelikož jsem cestoval na Australský pas jak do CR tak do Polska musel jsem mít vizum.V CR jsem měl vizum na jeden měsíc a aby mi bylo prodlouženo,stačilo určitou částku (myslim to bylo $ AU 10 na den)  v bance vyměnit na kč.Tak zvaná povinna výměna v CR a to samé v Posku.Potvrzením byla "valutenka" kterou mi v bance orazitkovali.Z Hodonína jsme vyjeli v pátek a v Ceském Stětine jsme byli po oběde.Potkala nás první nepříjemnost,celni uřednice tvrdila,že musím odevzdat "valutenku".Valutenka byla jediný důkaz,že mám na celý měsic povinou výměnu.Než se vše vyřešilo ztratili jsme 2 hodiny času,"valutenku" jsem si mohl nechat.Přenocovat jsme měli u jedné ze sester ženy která bydlela asi na půl cesty do Kolobrehu ve měste Bidkosc.Jěště jsme měli asi 50 km jízdy,ale už byla tma.Najednou rána,narazili jsme ze zadu do vozu. 

 Vuz skoncil v prikopu,kone stali na poli a koci nebyl nikde k nalezeni.Nez jsme vubec zjistili co se stalo,prijela policie.Zjistilo se,ze na voze byla lampka ale nesvitila,protijedouci auto nas oslnilo a nevideli jsme vuz pred mami.Po nejakem case se ukazal koci,byl opily.Nikomu z nas se nic nestalo a to bylo nejhlavnejsi.Bylo nas v aute 5,zena bratra,dve dcery ,bratr a ja.Ani autu moc nebylo,predni sklo,rozbity blatnik a svetlo.Vatburg naraz dost dobre prezil.Po zaplaceni pokuty  $ AU 3 nas policie pustila dale i s jednim svetlem.Byli jsme vsichni radi,ze nebylo hur.Misto prenocovani jsme zustali v Bidgosci nekolik dni,nez jsme koupili,predni sklo, novy blatnik a svetlo.Z Kolobrehu Andrej,muj svager, prijel aby nas doprovodil.Kolobreh je na Baltiku a obe dcery bratra se tesili jak se budou koupat v mori.Jak se pozdeji ukazalo,voda na Baltiku byla na koupani moc studena.Nekoupal se nikdo,ale na plazi bylo dobre.Libilo se nam v Kolobrehu a tezko se nam ojizdelo.
Vůz skončil v příkopu,koně stáli na poli a kočí nebyl nikde k nalezení.Než jsme vůbec zjistili co se stalo,přijela policie.Zjistilo se,že na voze byla lampka ale nesvítila,protijedouci auto nás oslnilo a neviděli jsme vůz před námi.Po nějakém čase se ukázal kočí,byl opilý.Nikomu z nás se nic nestalo a to bylo nejhlavnější.Bylo nás v autě 5,žena bratra,dvě dcery ,bratr a já.Ani autu moc nebylo,předni sklo,rozbitý blatník a světlo.Vatburg náraz dost dobře přežil.Po zaplacení pokuty  $ AU 3 nás policie pustila dále i s jedním světlem.Byli jsme všichni rádi,že nebylo hůř.Misto přenocováni jsme zůstali v Bidgosci několik dní,než jsme koupili,předni sklo, nový blatník a světlo.Z Kolobrehu Andrej,můj švager, přijel aby nás doprovodil.Kolobreh je na Baltiku a obě dcery bratra se těšili jak se budou koupat v moři.Jak se později ukázalo,voda na Baltiku byla na koupaní moc studená.Nekoupal se nikdo,ale na pláži bylo dobře.Libilo se nám v Kolobrehu a těžko se nám odjíždělo

Z Kolobrzegu (Kolobreh) do Hodonína je právě 1. 000 km , takže jsme měli dlouhou cestu př ed sebou . Vyjeli jsme proto brzo ráno , abychom jěště za denního světla zajeli do Hodonína. Nic ale nikdy není podle plánu a asi po dvouch hodinách jízdy, začalo pršet . Nějaký čas se dalo jet ale náhle mi začalo kapat na koleno , předni sklo nebylo utěsněné. Déšt byl čím dále větší až už se nedalo jet , museli jsme zastavit. Seděli jsme v autě a čekali až déšt přejde. Potrvalo to asi hodinu než jsme mohli pokračovat v jizdě. Celkem ale nepřestalo a já musel držet hrnek a chytat vodu. Když konečně přestalo pršet , museli jsme zastavit a vybrat vodu , která nám natekla do auta . Vzadu bylo vody nejvíce , dívky měly promočené boty a nic nám neřekly. Už bylo po 16.00 hodině když náhle Vartburg vypověděl službu . Ukázalo se , tak jak to bývá u dvoutaktu , byli zašpiněné svíčky. Konečně jsme se rozjeli a zjistili jsme, že už jsme nedaleko Těšína. Najednou něco bouchlo, zastavili jsme a kolo bylo prázdné. Bratr nás utěšoval to nic, mám náhradni kolo v pořádku . A neměl , náhradní kolo se ukázalo  též prázdné . To nic, říkal bratr, pumpu mám a kde ? Hledali jsme a pumpa nikde v autě nebyla. Zůstala doma v garáži. Tenkráte  moc aut nejezdilo , ale asi čtvrté auto které zastavilo , mělo pumpu. Konečně, jsme  se po  nějaké hodině  zase rozjeli a  v pohodě dojeli do Hodonína. Unavené jízdou, ale štastné. Dovolená už  mi končila a byl čas  na návrat  do Austrálie

Dnes je celkem jednoduché,když někam chci jet vlakem.Například z Hodonína do Vídně, koupím si v Hodoníně na nádraží jízdenku,vlakem jedu do Břeclavy,kde přesednu na mezinarodní rychlík a jedu do Vídně.Tenkráte bylo též celkem jednoduché,koupit si ve Vídni zpáteční jizdenku do Břeclavy.To jsem ale nevěděl a nekoupil jsem zpáteční jízdenku.Sel jsem prostě v Hodoníně na nádraží koupit si jízdenku do Vídně.Prosil jsem u okénka jízdenku do Vídně.Máte pas? Ukázal jsem pas Australský.Na Australský pas vám nemohu prodat zde jízdenku, musíte do cestovní kanceláře.Cestovní kancelář byla nedaleko.Dobrý den, čím mohu posloužit? Prosím jízdenku na vlak do Vídně,tak to musíte na nádraži.Právě jdeme z nádraží,ozval se bratr,že na Australský pas musíme sem.Tak na Austrlaský pas musíte zaplatit v dolarech.Ano,platím v dolarech.Já vám ale jízdenku v dolarech nemohu prodat na Australský pas, to musíte do Brna.A na český pas mohu koupit jízdenku zde? Beze všeho za české peníze.Bratr měl kamaráda,který měl vazny český pas.Koupil jízdenku a vše bylo v pořádku.Mě jen bylo divné,že jsem musel za každý den pobytu v CR vyměnit $ AU 10 a za české peníze jsem si neměl právo koupit jízdenku.A při tom se to dalo tak jednoduše vyřešit.Dalších problemů už jsem neměl.Po druhé jsem byl v Ceskoslovensku až za 5 let, roku 1974.To jsem musel slíbit moji neteři,že budu na její svatbě,měla 18 let a svatba byla dříve.V mládí je pět let moc dlouho,dnes se zdá být rok moc krátký,čas letí neúprosně dále.Dnes už jsem v cizině více než 60 let a uteklo to neuvěřitelně rychle. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář