KRAJINA ZA ZRCADLEM

Muj otec,Bohumil Krouzil, se narodil v roce 1888 v Chotusicich u
Caslavy.Vyučil se jako truhlař ve Vidni.Kde se oženil. Matka se narodila v
Brennbergu v Rakousko-Madarskych hranicich v roku 1889.Brennberg v te dobe
patril Rakousku.Matky rodiče oboje byli českeho původu,jménem Vyborny.V
Brennbergu jsou uhelne doly,dnes uz nečinne.V dolech byla pila,kde otec
pracoval jako truhlař.Vetšinou dělal nabytek pro ředitele uhelných
dolu,který pochazel ze Slovenska.Jmeno nepamatuji,to neni važne.Truhlařem byl
můj otec dobrý,můj bratranec v Brennbergu jěště dodnes sedi u stolu a na
židlich ktere otec udělal.Zilo se nám v Brennbergu dobře,jak nám dětem
vyprávěla matka.Otec měl celkem dobrý plat a k tomu si privydělaval doma
nábytkem pro lidi.Můj starši bratr tež se vyučil truhlařem,ale později
pracoval v uhelných dolech.Bratr byl o 15 let starši a měl děvče ke které
chodil sedět při lesiku na stráni kde ona bydlela.Jakmile jsem viděl,že
jde,volal jsem Rudo Rudiku vem me sebou,Ruda mě vzal na ramena a šli jsme
na rande.Ja měl asi 2 léta a je mě záhadou,že si všechno pamatuji do dnes.
Ruda chodil tancovat a v zimě vyšel ze sálu jen v košili a dostal zapal plic
musel do nemocnice a uz se domu nevrátil.Měl 19 let když zemřel, já měl
tenkrát 4 roky.Byl rok 1931 a pamatuji si,že jsem strašně plakal a
nevěřil,že Ruda nežije,opakoval jsem,že se vrati.Byla to težka doba pro
rodiče,matka plakala stale když si vzpoměla na Rudu.Rok později se mi
zdálo,že se narodí sestřička a sen se splnil.Marie,žije v Ceských
Budějovicich.O rok později se narodil bratr Antonin.Zemřel 10 května 2006 v
Hodonine.Nastal rok 1933 a tenkrate byla světová krize,otec ztratil práci a
jelikož neměl Madarské občanstvi museli jsme se vratit do
Ceskoslovenska.

kapitola č.2

Z cesty vlakem do Ceskoslovenska z Madarska si moc nepamatuji.Moc jsme toho
nevzali do CSR.Jenom několik zavazadel v kterých byli
peřiny,prostěradla,oblečeni a nějake nadobi.Nabytek ktery otec vlastoručne
vyrobil, jsme větsinou rozdali.Jeli jsme vlakem přes Viden,kde jsme byli
nějaky čas u "Tety" ani nevim jake to byli přibuzni,jestli matky sestra
nebo ne,Rikali jsme ji teta Katalina T.[Nepiši jmena,nejsou vazne a tež jsem
nikoho neprosil o povoleni].Teta byla hodná a později nám často posilala
baličky do Cech.Jak dlouho jsme byli ve Vidni tez nepamatuji.V Cechách jsme
bydleli u stryce,bratr otce Františka,v Kutne Hoře.Druhý strýc Jaroslav,byl
vedoucim konsumu "Včela"kam jsme chodili nakupovat.Já když jsem šel s matkou,na
nakup na mě matka mluvila německy,vlastně nařečim Brennbergstiny kteremu by
žádny Němec asi nerozuměl.Matka nebyla štastná v Kutné hoře.Během času
rozuměla česky,ale mluvit se nenaučila,proto mě brala sebou na nakup. Matka
často plakala, styskalo se ji po rodině v Brenbergu.Rodiče matky zemřeli
kratce po našem odjezdu do Cech a matka si dělala vyčitky,že nemohla byt na
pohřbě.Občanstvi Ceskoslovenské matka obdržela automaticky,když se provdala
za otce.My děti měli občanstvi CSR, po otci.Do školy jsem začal chodit v
Bennbergu do prvni tridy.V Kutne Hoře jsem prvni rok školy zameškal.Začal
jsem chodit znova do prvni třidy když uz mi bylo osm let. To už jsme bydleli
v našem bytě,v kterém otec delal podlahy a okna.Byl to bývalý mlýn který
vyhořel.Město dalo otci penize aby mohl obnovit byt pro nás.Později město
dalo udělat vice bytů a otec dostal byt zdarma jako domovnik .Ja jsem
skončil jenom 5 trřdu obecné školy a 1 městanku.Jeden školni rok jsem
zameškal.Ve 14 letech jsem skončil ze školou.Bylo to v pátek,dostali jsme
vysvedčení  a když jsem přišel domů otec se mě ptal,co ted budeš dělat.Já na
to,no ted mám dva měsice prázdniny a pak se budu učit truhlařem.Otec na
to,to asi ne,v ponděli půjdeš k Josefu V.Už máš všechno zařizené ve mlýně
kde on pracuje.S Josefem V.jsem se znal několik let,byl o 3 roky starši a
bydleli nedaleko nas.Tak jsem se začal učit mlynářem.

V mlyně,ačkoliv jsem pracoval od 6 ráno do 18 hodin, nebylo zle.Též už o
mouku a chleb nebyla bida.V mlyně byla pekárna chleba.Práce mě těšila,spal
jsem a stravoval jsem se ve mlyně.Mlyn pracoval 24 hodin denně,v sobotu do
12 hodiny.Neděle byli volné.Matka radosti v ocich ronila slzy,když jsem
donesl prvni vyplatu,těšila se,že už ma syna který vydělavá.Pak přišla asi
nejhorši doba v mém životě.Matka šla do nemocnice a domu už se nevrátila,asi
po třech týdnech zemřela.Otec už byl nemocný a po smrti matky se jeho stav
zhoršil každym týdnem.Rok později uz  nemohl chodit,byl slabý.Otec
zemřel 2 léta po matce,byl rok 1944.Nebylo mi celých 18 let sestře bylo 13 a
bratru 12 let.Sestru a bratra si vzali na výchovu cizi lidé.Bratr měl
štěsti,jeho nové rodiče měli zelinářstvi a byli na něho hodni.Sestra byla na
tom hůře,jeji nové rodiče ji nedali čas na domaci ukoly ze školy.Musela
uklizet a mýt podlahy. Když později při světle ve svém pokojičku chtěla
dělat ukoly,nesměla dlouho svitit.Ačkoliv to musela dělat doma též,mohla
ukol dělat později.Konečně prišla za mnou do mlyna s plačem,že uz tam
nebude.Zena mlynaře když se dozvěděla o co jde,řekla jestliže chce může být ve
mlýně.Sestra souhlasila,tak jsme byli alespon ze sestrou společně.Pak přišel
konec války a mladý pan František,mlynař se rozhodl vzit mlýn v pohraniči a
sice v Mikulašovicich Dolnich nedaleko Německých hranic.Vše se zběhlo velice
rychle a přestehovali jsme se ze sestrou.Já musel zůstat až bude vše zařízené a
vyjednané v Mikulašovicich.Měl jsem čekat až mi daji vědět,ale skončilo to
úplne jinak.Mladý pan Josef,který měl pekárnu,mi chtěl snižit plat o 3 KC na
hodinu z 8 na 5 KC.Dal jsem vypověd,ukázalo se později,že to byl omyl.

 kapitola č.4

Ani ve snu mě nenapadlo,kde a kam mě mé kroky povedou,když jsem vykročil
branou mlýna.Několik dni před tim,jsem dostal vědomost počkat s cestou do
Mikulášovic.Mlýn ani pila jěště nebyla v provozu v Mikulašovicich.Kdybych
věděl co mě čeka,určitě bych počkal ale byl jsem na cestě a nikdy mě
nenapadlo jak a kam mě cesta zavede.Na nadraži jsem potkal kamaráda,který
se vracel do Zatce s Kutné Hory.Radil mě abych jel do Zatce,že tam určitě
práce je ve mlýně.Tak jsem skončil v Zatci.Ve mlýně pracovali tři němci,já
sám byl Cech.Mlýn byl pod Narodnim správcem už Cechem.Do práce mě přijmul
velice rád a když viděl,že mluvim německy, mohu začit pracovat co
nejdříve.Našel jsem si byt a začal práci.Mlýn běžel 24 hodiny ,takže jsem
pracoval na tři směny.Týden ranni,týden odpoledni a týden nočni.Po nočnich
12 hodinách v Kutné hoře,se mi zdálo,že den o 8 hodinách práce je moc
kratký.Cas minul rychle a nastal konec roku 1946.Pracoval jsem na nočni
jěště s jednim němcem.Střidali jsme se každé půl hodiny,podivat se aby bylo
všechno v pořádku.Kolem pulnoci přiběhl němec abych obudil spravce mlyna,ze
hoří.Než přijeli hasiči,byl mlýn v plamenech.Jak se to stalo dodnes
nevim.Skončil jsem společně s němcem ve vyšetřovaci vazbě.Do dnes mi neni
jasné jak a co se stalo.Podezřivali němce,že on mlýn zapálil a já musim o
tom vědět.Nevěděl jsem nic a do dnes mi neni jasné jak a co se stalo.Asi po
dvouch týdnech nás pustili domů z vazby a byl jsem bez práce.Netrvalo to ale
dlouho a našel jsem praci v jiném mlýně.Bohužel na 12 hodin a stále na
nočni,ve dne pracoval sám správce mlýna.Konečně mi prišla zprava,že jestliže
mohu přijet,mlýn v Mikulašovicich je v provozu.Chtěl jsem dát vypověd,ale
správce mlýna,že jedině mi podepíše pracovni knižku,když přivedu druheho
mlynáře.Nedalo se nic dělat ale kde najit druhého? Josef L. kamarád s Kutné
Hory měl nápad,že prý půjde do mlýna hledat práci.Tak se s pekaře stal
mlynář.Bylo ponděli když přišel správce mlýna,že má nového mlynaře a
podepsal mi pracovni knižku.Ptal jsem se Josefa jak a co udělal s pracovni
knižkou.Prostě pověděl,že knižku zapoměl doma,že ale přinese hned zitra.Moc
se mi to nelibilo ale už bylo pozdě.Josef se rozhodl jet do Mikulašovic
se mnou.Prý se chtěl stejně zvolnit s práce.Týden později jsme jeli vlakem do
Mikulašovic.

kapitola č.5

V Mikulašovicích Josef L. začal pracovat na pile a bydleli jsme společně v
domě ktery patřil ke mlýnu.Každý měl svůj malý byt.Bylo mi dobře,už jsem
pracoval jen 8 hodin denně,ale nejhlavnější pro mě bylo,že jenom ve
dne.Potkalo mě též malé překvapeni,nedaleko mlýna bydlel můj dobrý kamarád
Josef P.Chodili jsme spolu do školy v Kutné Hoře a znali jsme se myslim od
prvni třídy ve škole.V mlýně jsem byl sám nikdo jiný.Byl to mlýn malý a
naproti mlýna byl hostinec kam jsme chodili společně s Josefem na oběd.Hned
vedle hostince byl řeznik,bratr hostinského. Kupovali jsme si u něho
uzeniny.Plat jsem měl slušný,12 kč na hodinu a oběd v hostinci stál 15
kč.Nedaleko  byl podnik kde se šilo dámské,pánské spodni prádlo a
košile.Byla tam kantina a někdy jsme tam též chodili na oběd.V domě, ve
kterém jsme bydleli žila též starší pani,němka.Manžel a dva syni zahynuli ve
válce v Rusku,bylo mi ji líto.Mluvila Cesky a nejvíce se obávala,že bude
muset odejit do Německa.Utěšoval jsem ji,že už je moc stará a že určitě
nikam do Německa nepojede.Mýlil jsem se,jednoho dne pro ni přišli a musela
odejit.Ačkoliv si to Němci zavinili sami,připoměl jsem si svoje rodiče,když
museli opustit Madarsko.Věřím,ze většina němců by odešli sami o sobě,kdyby
to bylo dobrovolné.To tvrdili někteří Němci sami.Ze začátku bylo vše po
dobrém ale prišel čas,že každou noc někde něco hořelo.At už to bylo někdy
jen kupa sena nebo stoh slámy,někdy i dům.Přišel čas kdy jsem si uvědomil,že
jsem se neodhlásil policejně v Zatci. To bylo tehdy velice vážné.Začal jsem
uvažovat,že vlastně podvodem jsem odjel ze Zatce.Co mě čeka když někdo
podpali pilu,nebo mlýn? Uvěří mi,že jsem nevinný? Asi těžko.V mlýně bylo též
par volů který vytahovali klády dřeva z lesa.Jednou v noci Němci oba voli
ukradli,nikdo nic neslyšel ani neviděl.To ale bylo co rozhodlo,že jsem  odešel z
Mikulašovic.

kapitola č. 6

Nebylo lehké se rozhodnout opustit sestru,bratra,kamarády a
Ceskoslovensko.Nic jiného mě nenapadlo a čim vice jsem uvažoval,tim vice
jsem byl přesvědčený,že mi nezbývá nic jiného.Svěřil jsem se tim jedině
Josefovi P. kamarádem jěště z mladých let.Když jsem řekl Josefovi co mam v
zaměru a proč,pochopil,že to je jediné rozhodnuti.Josef jen prosil abych
pocčal dva týdny,že pujdem společně.Josefovi jsem ale  ř ekl aby myslel na
svou matku.Těžko by to přežila,po nedavné smrti jeho otce.Na druhý den ráno
,jsem sedl na kolo a ze slzami v očich jel do neznama.Na kole jsem dojel až
do Hradce Kralové,tam jsem měl defekt a kolo jsem prodal. Koupil jsem
jizdenku na vlak a bez rozmyšleni jsem pověděl do Bratislavy.V Bratislavě
jsem chtěl prřnocovat v hotelu,nevim proč ale v poslední chvili jsem se
rozhodl jit jinam.Ušel jsem jen několik kroků když před hotelem zastavilo
policejni auto a policista vešel do hotelu.Asi to nebylo k vůli mě, ale v tu
chvili jsem myslel jinak.Měl jsem v úmyslu se dostat přez Dunaj do
Brennbergu v Madarsku.Zil tam strýc František,bratr moji matky.Na mapě se mi
vydávalo,že nejlíp bude se dostat přez Dunaj v městečku Komárno.Noc jsem
přespal v Bratislavě na nádraží.Ráno jsem koupil jizdenku do Komárna.Ve
vlaku byl mladik asi v mém věku a začal se vyptávat od

kud jsem a kam jedu
jmenoval se Pavel ale jistý už si nejsem.Nevim proč ale měl jsem pocit,že mi
pomůže svěřil jsem se mu,že se chci dostat přez Dunaj do Madarska.Rekl mi,že
mají doma lodku a že není problém se přez Dunaj přeplavit a že ví nejlepší
místo.Ale ve dne to nešlo až večer,tak at počkám u nich doma.Dostal jsem u
nich i večeři a po večeři jsme šli k Dunaji,nebylo to daleko.