KRAJINA ZA ZRCADLEM

Jediná možnost emigrace bylo do Francie.Po několika týdnech v Mnichově se
začalo mluvit,že tábor bude zrušený.Kdo nechce emigrovat bude muset jít do
Německého tábora.Tenkráte tomu každý věřil,ale později se ukázalo,že to
nebyla pravda.To už jsem byl přihlášený emigrovat do Francie.Nejdříve jsem
musel na lékařskou prohlídku a pak ke Francouzké komisi.Všechno bylo po
několika týdnech vyřízené.Bylo nás v grupě jenom pět a dostali jsme jízdenky
na vlak do města Nancy ve Francii.V Nancy byl tábor, kde jsme dostali
práci.Jiná práce nebyla než do uhelných dolů,do lesa a nebo do
hospodařství.Ukázalo se,že tři z nás jeli do uhelných dolů,jeden do lesa a
já na hospodařství.Každý jsme dostali jízdenky na vlak nebo autobus.Ja měl
adresu sedláka v LaCroix a jel jsem na druhý den.Na první autobus  bylo
už pozdě a druhý jel až odpoledne.Jak se ukázalo,bylo líp počkat na druhý
den.Jel jsem odpoledním,nevěděl jsem jak daleko pojedu.O jedenacté hodině
večer zastavil autobus v nějakém měste.Všichni vystoupili a řidič mi
ukazuje,že mám jít spát do hotelu.Já ale neměl žádné peníze na
hotel.Autobus,že pojede až ráno.Ridič mi ukázal směr do LaCoix,asi mi řekl
jak daleko to je ,ale já mu nic nerozuměl.Tak dále jsem se vydal pěšky.Nic
jineho mi nezbývalo.Sel jsem  a až asi do ctvrt hodiny, než jsem uviděl na
tabulce LaCroix.Nikde v domu nesvítili žádné světlo,až při samém konci
městečka.Zatukal jsem hlasitě na dveře a po chvíli přišel sedlák
otevřít.Ukázal jsem mu lístek s adresou a on ukazuje na sebe,že to je on.Ani
jsem tomu nechtěl věřit,že jsem tak snadno našel adresu.Zavedl mě ukázat
světnici kde budu spát,ale nejdříve ukazuje jíst,rozuměl jsem,že pujdem na
snídani.Snídaně byla dobrá,různé plátky masa,salámu a sýr.Po snídani jsem
doufal,že půjdu spat.Mýlil jsem se.

kapitoůa č.20

Spát jsem nešel.Místo spaní mě hospodář zavezl na pole.Na dlouhém poli byl
už na kupkách navezený hnůj.Tenkrát se hnůj rozhazoval ručně.Hospodář mi
ukázal jak hnůj rozházet a já místo spaní celý den rozhazoval hnůj.Po večeři
a celodenní práci na poli,jsem vyvážel hnůj od koní,napojit a nakrmit koně a
jěště ke všemu nakrmit prasata a vyvézt hnůj. Než jsem šel spát,už byla
právě desatá hodina večer.Tak to bylo každý den,práce na poli a po práci
vyvážet hnůj a krmit koně a prasata.Koně jsem též čistil kartáčem každé
ráno.Na pole jsem dostával jídlo a láhev dobrého vína, k obědu,abych nemusel
chodit na oběd domů.Po nějakém čase bylo víno dolevané vodou,už nebylo
dobré.Ale myslel jsem si,že mám kontrakt na devět tisic FR,na měsic a
kontrakt na osum hodin práce denně a pracuji právě 14 hodin ,že dostanu
alespon dvanáct tisíc na měsíc.Po měsíci jsem dostal výplatu,4.500
FR.Přinesl jsem hospodaři ukázat kontrakt a ukazuji mu osum hodin práce na
den a devět tisic FR mesíčně.Začal něco rozčileně mluvit a že no,no,no.Na
druhý den zavolal hospodář Francouze českého původu,špatně mluvil česky, ale
dal mi rozumět,že mám též spaní a k tomu jídlo.Pověděl jsem ,aby hospodaři
řekl,že devět tisíc ma být mimo toho,že mám ubytování a stravu.Dal jsem
francouzovi přečíst kontrakt a tam bylo jasně,že mám pravdu.Ale hospodář se
nedal o tom přesvědčit.Pověděl jsem,že za ty peníze nemohu pracovat tolik
hodin a že končím.Hospodář šel a přinesl mi moje věci a v maětali mi je
hodil na zem.Na štestí už byla čistá sláma nastlaná.Vzal jsem svoje věci a
šel jsem k autobusu.Na štěstí jsem autobus jěště zastihl.Peníze jsem
tentokrát měl na autobus.Vrátil jsem se do tábora v Nancy.

kapitola č.21

V Nancy mě ze začátku nechtěli přijmout.Mluvili se mnou německy.Měl jsem
poslat  na vědomí,že v práci u hospodáře byl problém.Kartičku jakou mi
ukázali,že jsem měl poslat a někdo by dojel všechno vyřídit.Když jsem
řekl,že mi nikdo nic o té kartičce nepověděl,že francouzky nerozumím,prý
jsem se měl zeptat.Naléhali na to,abych se vrátil na hospodářství,že někdo
přijede všechno vyřešit.Chtěl jsem aby mi dali jinou práci,jakoukoliv.To prý
není možné a v táboře,že mohu zůstat jedině v případě,že se chci vrátit do
Německa.Když jsem si připomě,l jak jsem těma konma oral a pluh vší silou a
moji váhou musel udržet,že bych vůbec mohl orat,ihned jsem byl
rozhodnutý,vrátím se do Německa.V tom nebyl žádný problém.Bylo mi jen
řečeno,že po druhé už mi nebude možné nikam emigrovat.V tom čase mě to ani
nenapadlo,někam jěště emigrovat.Musel jsem jen čekat,to,že prý může trvat
několik měsíců.Nikam jsem nepospíchal.Jídla bylo dost ve Francii v táboře a
k tomu jsme dostávali malou láhev vina.Netrvalo to měsíce,ale asi 6 týdnu, kdy
nám pověděli,že zítra jedeme do Německa.Bylo nás deset v grupe a dostali
jsme jedno povolení na deset lidí na vlak.V Německu nás zavezli nakladním
autem do tábora ve městě Friburg.Bylo to ve francouzké zoně.Tábor byl prý za
války pro zajatce.Byli to dřevěné chaty

a některé byli úplně rozvalené.To
bylo pro nás dobře,měli jsme dost dřeva na topení.Jídla bylo dost,ale moc
nám nechutnalo.Někteří už byli v táboře několik měsíců a chodili pracovat na
různé práce.Někteří pracovali v lese a měli se zeptat jestli by nebyla
práce.Dověděli jsme se,že práce v lese je ,ale musi být 4 lidé v grupě.Já,že
mluvím německy,jsem se měl postarat o grupu.Byl jsem já,jeden Cech a
Polák,čtvrtého jsem nenašel.Ukázalo se,že můžeme pracovat jen ve třech.Tak
jsme ve třech začali kácet les v Německu pro Francouze.

kapitolač.22

Práce v lese byla těžká,ale jeste horší ,že to bylo to v zimě.Do lesa jsme
neměli daleko a chodili jsme pěšky.Horší bylo,že v rukavicích se zle
pracovalo a bez rukavic nám praskala kůže na rukách.V lese pracovali dva
češi asi kolem 45 let a ty nám poradili mazat si ruce vazelinou.To nám
pomohlo a už nám kůže na rukách více nepraskala. Francouzi nám platili za
metr čtvereční a protože jsme byli jen tři v grupě,měl každý z nás jednu
třetinu.Vycházelo to pro každého 120 az 150 marek,což tenkráte byli dobré
výdělky.Já jsem si za první měsíc koupil nový oblek ,spodní prádlo a několik
košil.Později jsem si koupil sváteční boty.Pracovní oblek a boty jsme
dostávali v táboře a většinou od Američanů.Košile a spodní prádlo každý měl
v kufru pod lůžkem a oblečení na ramínkách vyselo na stěnách na
hřebíku.Nikomu se nikdy nic neztratilo,nechávali jsme peníze a hodinky v
kapsách obleku.Jednoho dne v práci mě pozvali ty 45 a čtyřicátníci,jak jsme
jim říkali,na oběd.Prý koupili kůzle a mělo být v neděli k obědu.Bydleli až
na druhém konci tábora a nikdy jsem u nich nebyl.Byl jsem moc
překvapený.Měli celou chatu pro sebe,koberce na podlaze i na stěnách,prostě
v táboře něco takového jsem nikdy, nikde neviděl.Různé obrazy na
stěnách,které jeden z nich maloval.Různého druhu nábytku,stůl a židle i nové
kamna.Abych nešel z holýma rukama,koupil jsem 6 lahví piva.Oběd byl ,že
takový jsem nikde v cizině neměl.Kůzle,knedlíky houskové a zelí,takže pivo
se hodilo.Na oběd též pozvali čtvrtého.Ze prý po oběde budem hrát karty.Já
karty nikdy nehrál ,ale, prý mě naučí.Aby to bylo zábavnější,chtěli hrát o
peníze.Vzpoměl jsem si,co nám říkával otec,karty o peníze nikdy nehraj,bud
ošidíš sebe a nebo druhého.Hráli jsme očko o zápalky a pobavili jsme se
dobře.

kapitola č.23

Pro výplatu jsme si chodili do domu vedoucího.Vedoucí bral peníze v
kanceláři od Francouzů.Všechno dobře a pěkně,až do té doby,když němec zmizel
z penězi.Zena vedoucího nám prostě jednoho dne pověděla,ten darebák mě
nechal bez peněz a s třemi dětmi.Chodili jsme k vedoucímu dva dny,že možná se
ukáže,ale marně.Francouzi nám právem pověděli,že oni peníze vydali a dvakrát
platit nemohou.Na policii nám pověděli,až vedoucího najdeme a bude mít
peníze při sobě,dáme vám vědět.Do lesa už sám jsem nemohl jít a nikdo jiný
nechtěl,že půjdou pracovat do cihelny.Já též začal pracovat v cihelně,ale
práce byla těžká a plno prachu.Vydržel jsem v cihelně asi tři týdny a měl
jsem dost.Dal jsem týdenní výpověd a šel hledat práci jinam.Našel jsem práci
v kamenolomu,v lomu se tolik neprášilo,ale práce nebyla o nic lehčí.Nakládal
jsem kameny rukama do železného vozíku a vozil kámen k násypu na drcení,kde
jsem kámen z vozíku vyklopil.U násypu stál Johan který určitě vážil 150 kg a
měl 180 cm, prostě obr.Jednoho dne přijel majitel lomu a díval se na mě jak
se potím a utírám věčně pot.Pak něco pověděl vedoucímu a odjel.Na druhý den
mi vedoucí pověděl,že já budu u náspu drtiče a Johan má vozit kámen.O
svačině jsem pověděl Johanovi,že já si nestěžoval,aby si nemyslel,že jsem to
zavinil, aby on vozil.On se jen usmál a řekl mi,to je v pořádku ,mě to
nevadí.Později jsem poznal,že to byl takový klidný dobráček.Po několika
týdnech,přišel nový človek do práce a mě vedoucí pověděl,že půjdu na práci
do druhého lomu,abych čekal,že mě někdo zaveze. Přijel pro mě majitel lomu a
zavezl mě autem do lomu nedaleko tábora, abych měl blíže do práce.Lom byl
pravě z druhé strany tábora a měl jsem do práce jen 5 minut a ne 40 minut
pěšky.Práce nebyla zlá,přijížděli nakladní auta pro štěrk a moje práce byla
pouštět štěrk z náspu do nákladních aut.Co jsem pustil vedle musel jsem
lopatou nakládat ručně.Po několika dnech, už se mi na zem nic nesypalo.

kapitola č.24

Znova se začalo mluvit o tom,že se zruší tábor a tentokrát se to splnilo.V
táboře byla tabule na vyhlášky a tam to bylo černé na bílem.Každý z nás
mohl žádat jízdenku na vlak kamkoliv v Německu do tábora.Vyšla zpráva, že je
nejlepší český tábor v Ludviksburgu.Nikdo nevěděl,kde ten Ludviksburg
je.Většina si vybrali do Mnichova.Já už jsem jednou v Mnichově byl,tak jsem
se rozhodl jet do Ludviksburgu.Později se ukázalo,že to bylo nedaleko města
Stutgardu."Pětačtyřicátníci" řekli,že oni zůstanou v táboře a nikam
nepojedou.Já v práci dal výpověd a šel jsem k Francouzům žádat
jízdenku.Jízdenka byla na měsíc a druhou už prý nedostanu.Znamenalo to,že
do měsíce musím odjet do Ludviksburgu.  Za dva týdny  jsem byl ve
vlaku.Jelo nás celkem pět.To už jsem měl plný kufr a jěště tašku s pracovním
oblečením a boty.V Ludviksburgu jsme se ptali na cestu do Jagerhov
kasáren.Tábor byl v bývalých německých kasarnách.Tábor nebyl horší ani lepší
než v Mnichově.V místnosti nás bylo celkem čtrnáct.S tábora jsme kdykoliv
mohli vyjít a přijít.Ptal jsem se po práci, kde by nějaká byla.Nikde nic
nebylo a nikdo nic nevěděl.Ale někteří nekuřáci za cigarety a tabák,které
jsme dostávali,chodili po vesnicích a dostávali uzené maso,máslo,vajíčka i
brambory.Jenomže tabáku a cigaret bylo málo.Tak někoho napadlo sbírat špačky
na ulicích po američanech.Chodilo nás několik každý den a špačků jsme
nasbírali hromady.Od některých kuřáků jsme dostávali prázdné pouzdra od
tabáku.Spačky jsme nůžkamy odstříhavali z opáleného a čistým americkým
tabákem se plnili pouzdra.Němci si chválili jaký dobrý tabák jsme měli.Za
tabák a cigarety se "koupilo" všechno.