KRAJINA ZA ZRCADLEM

kapitola č.37

Jak se říká,nemoc nechodí po horách,ale po lidech.Jednoho dne jsem přišel
domů z práce a Morgy,která bydlela nad námi,přišla povědět,že Tom je v
nemocnici.Morgy byla též angličanka a pracovala někdy jako šéfka v kuchyni v
parlamentním domě.Volali ji vždy ,když měl přiletět někdo od vlády z
Anglie.Přijíždělo pro ni auto se šoférem a značkou královské koruny místo
čísla.Jednou se zeptala šoféra,jestli mě může vzít do vládního domu.Sofér
pověděl beze všeho,nikdo zatím ve vládním domě není.Ve vládním domě mě Morgy
vodila po všech vážnějších místnostech a též v kuchyni.Nebylo to nic
zvláštního,čekal jsem,že bude kdoví jaký přepych a ukázalo se,že bylo vše
staré,dokonce koberce už viděly lepší časy.Ale bylo to pro mě zajímavé.Byl
jsem jednoho dne v nemocnici a byla tam též Tomyho neteř,ke které jsem
Tomyho několikráte zavezl.Pověděla mi,že Tom, až vyjde z nemocnice,bude muset
být pod péčí 24 hodiny.Znamenalo to,že si musím hledat byt,že majitel bytu
chce byt pro svého syna.Pověděl jsem známé polské rodině,že hledám byt a
pověděli,že mohu bydlet u nich.Dohodli jsme se, že budu platit 6 liber za
byt a jídlo.Jednoho dne přijela Toma neteř, ze svým mužem odvézt Toma
nábytek.Ten samý den jsem se stěhoval k polské rodině.Ukázalo se,že Ludwik a
to není překlep,jezdí nákladním autem na dráze.Jeho žena Lodia,znovu to není
překlep,pracovala v továrně, kde se šilo vše možné z kůže.Po nějakém čase se
mě Ludwik ptal jestli bych nechtěl práci na dráze,jezdit nakladním
autem.Když jsem řekl,že mám RP jen na auto,řekl , že nic jiného nepotřebuji
,stačí normální RP.Začal jsem  jezdit nákladním autem na dráze.Toma jsem
navštěvoval často,byl v domě, něco jako starobinec.Až jednou jsem přišel na
návštěvu Toma a řekli mi,že Tom už nežije.Takový je život,někdy
radostný,někdy krutý a smutný.

kapitola č.38

Moje první žena,Teresa byla sestra Karoly,která přicházela na návštěvu lidí
u kterých jsem bydlel.Jednoho dne,na narozeniny Lodii,byla pozvaná Karola se
sestrou Teresou.Dva léta později,ve 37 letech jsem se oženil s Teresou.Měl
jsem koupený pozemek a banka mi dala půjčku 5.000 liber na nový dům.Tři
ložnice,kuchyn,koupelna,prádelna,obývací pokoj.Dům byl postavený měsíc před
svatbou.Jelikož už několik let jsem nevěděl nic o mém bratru a sestře,adresu
jsem též neměl,napsal jsem známému do Kutné Hory.Odpověd z Kutné Hory nebyla
žádná.Až po dvouch letech jsem obdržel dopis od bratra z Hodonína.Bratr po
dlouhém čase byl v Kutné Hoře a dostal mou adresu.Nevěděli jsme o sobě více
než 10 let.Bratr byl ženatý v Hodoníně a sestra vdaná v Ceských
Budějovicích. Po dlouhých letech, konečně jsme se dověděli o sobě.Byl rok
1968.Rok později jsem byl po prvé v CR.Dovolenou jsem měl tři měsíce,tak
bylo dost času si povědět a zavzpomínat o všem možném.Musel jsem slíbit,že
za 4 léta přiletím na svatbu mojí neteři,dcera sestry.Po čtyřech letech jsem
byl v Ceských Budějovicích,ale svatba neteře byla o dva roky dříve.Omlouvali
se mi novomanželé velice a ja jich ujištoval,že hlavní je, aby jim vše vyšlo
jak nejlíp.Byl jsem též navštívit rodinu ženy v Polsku,žili v městě
Kolobreg.Všude mě srdečně vítali a pohostili.Později jsem byl v CR celkem
asi každé tři roky ,nejdéle za čtyři.Ríká se,nic netrvá věčně a po 13 letech
jsme se ze ženou rozešli.V Austrálii není moje vina,tvoje vina.Vina byla asi
na obouch stranách.Prostě nám to nevyšlo.Do dnes si píši s rodinou ženy v
Austrálii.Teresa má první žena,po dlouhých 8 letech onemocnění zemřela v
roce 2004.

kapitola č.39

Z Melbourne do městečka Sale je 200 km a jezdili jsme tam s mojím švagrem
lovit ryby.Casto jsme se na rybolovu potkávali s Jurkem,bratrem mé budoucí
ženy.Později jsme často nocovali u něho a když byl v pondělí svátek,byli
jsme u něho přes 3 dny. Jurek byl ženatý a měl tři dcery,všechny vdané.Jurkova
žena od něho odešla,tak žil v domě sám.Jednou byla na návštěvě s Polska u
Jurka jeho sestra Florentýna.Byla též po rozvodě a často byla řeč o
tom,že by ráda zůstala v Austrálii.Jediná možnost byla,že by se provdala za
Australana.Florentýna se pokoušela o pobyt stálý v Austrálii, ale bez
úspěchu.Musela se vrátit do Polska a já jsem měl požádat na emigračním úřadě
o povolení stalého pobytu Florentýny, jako mé snoubenky.Bylo nam povězeno,že
to potrvá do dvouch let.Nic jiného nám nezbývalo než čekat.Necelý rok
později,Jurek onemocněl a byl v nemocnici.Po každé, když jsme byli v
Sale,byli jsme ho navštívit v nemocnici.Po několika týdnech se Jurek vrátil
domů z nemocnice,ale moc zdravý se necítil.V nemocnici nám nepověděli nic
jiného,než co jsme věděli,byl po operaci.Po krátkém čase doma,musel znovu do
nemocnice.Tentokráte už nám nejstarší dcera Jurka pověděla,že už asi se
Jurek domů nevrátí.Jurek dva týdny  zemřel.Byli jsme v nemocnici když
ztratil přítomnost,vzali ho na operační sál ,ale už bylo pozdě.Poslal jsem
Florentýně telegram,o smrti jejího bratra.Na základě telegramu dostala ihned
vizum do Austrálie a v den pohřbu byla na letišti v Melbourne.Zavazadla jí
zadrželi a ihned vypustili z letadla, aby stihla na pohřeb.Pohřeb měl být o
druhé hodině odpoledne a už byla právě jedenáctá.Z letiště jsme jeli autem
ihned na pohřeb.Byli jsme na čas.Zavazadla jsme odebrali na druhý den.

kapitola č.40

Flora,jak jsem jí začal říkat,obdržela viza na tři měsíce.Po třech měsicích
ji bylo vízum prodloužené o další tři měsíce.Podali jsme žádost na stálý
pobyt ihned po pohřbu bratra Flory a nezbývalo nic jiného než čekat.Advokát
nám poradil aby jsme v žádosti napsali,že se známe nejméně dvě léta.Což byla
pravda, už v tom čase.Konečně nám přišla zpráva,na kterou jsme netrpělivě
čekali.Flora se  měla dostavit k lékařské prohlídce.Byla to dobrá
zpráva,jelikož, to byl tenkráte první krok ke stálému pobytu v Austrálii.Vše
konečně se dobře skončilo a více než po roku čekání Flora dostala stálý
pobyt.Po krátkém čase později jsem se oženil s Florou ve věku 64
let.Několikráte jsme navštívili moji sestru a bratra v CR. A Flory rodiny
dvouch synů v Polsku.Tak, jak každá matka a babča,Flora tesknila pro syny a
vnoučaty v Polsku.V roce 2002 jsme se rozhodli usadit se na trvalo v
Polsku.Jako Australan,jsem musel žádat v Polsku o pobyt stalý já.Austrálie
byla mým domovem 52 let a Flora žila v Austrálii celkem 16 let.Stýská se nám
po mírné zimě v Melbourne,ale tak, jak už to v životě bývá,člověk nemůže
žádat všechno, jak by si přál.Proto, jak se říká, všude dobře,doma nejlíp,já
musím dodat, a já jsem všude doma.Dobré bylo,že jsem mohl navštívit sestru a
bratra v Cechách a jejich rodiny. Dnes už bratr nežije,zemřel 10 května roku
2006.Nevím jestliže mi stáří dovolí navštívit rodiny bratra a sestry.Jsem
ale životu vděčný,že jsem je navštívil v minulosti.V budoucnosti nevíme,ale
neztrácíme naději.Na konec se omlouvám za moje pravopisné chyby.Začíná se
rok 2007 a přeji všem, kteří tyto řádky přečetli,mnoho zdraví a mnoho úspěchů
na mnoho příštích let.Musím poděkovat Bilovce,za radu a její pomoc. Z
pozdravem semeleme.Bohumil Kroužil.