Pláč ženy
„Proč pláčeš?"
„Protože jsem žena," odpověděla mu.
„Nerozumím!" odpověděl syn.
Jeho máma ho jen objala a řekla:
„A nikdy ani neporozumíš."
Později se chlapec zeptal svého otce:
„Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?"
„Všechny ženy pláčou bez důvodu," bylo všechno, co mohl otec odpovědět.
Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčou.
Nakonec zavolal Bohu a když se dovolal, zeptal se:
„Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce??"
Bůh odpověděl:
„Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná.
Stvořil jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa,
ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí.
Dal jsem jí vnitřní SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí,
které častokrát zažije od svých dětí.
Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat,
i když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu i přes choroby a únavu, bez stěžovaní si.
Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy,
když ji její dítě hluboce zraní.
Dal jsem jí SÍLU přijmout svého manžela i s jeho chybami
a vytvořil jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce.
Dal jsem ji MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodnutí stát vedle něj bez výhrad.
A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní a která je jen a jen její,
aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to všechno zvládla.
Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena!
Krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu jakým si češe vlasy.
Krása ženy musí být v jejích očích, protože ty jsou bránou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska.
# Rozhovor dvou miminek
# (neznámý autor)
# V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
#
# - Věříš v život po porodu?
# - Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se
# připravili na to, co bude pak.
# - Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
# - To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme
# běhat po svých a jíst pusou.
# - No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné!
# Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený -
# pupeční šňůra je už teď moc krátká.
# - Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady
# zvyklí.
# - Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život
# končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
# - No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme
# mámu a ta se o nás postará.
# - Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
# - No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec
# nebyli.
# - Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná
# není.
# - No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit,
# jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až
# potom.
#
#
Lidé přicházejí do našich životů z nějakého DŮVODU, na určité OBDOBÍ anebo
na CELÝ ŽIVOT.
Když je budeme umět rozlišovat, tak budeme vědět, co je třeba pro ně udělat.
Když je někdo v našem životě z nějakého DŮVODU, tak je to vlastně vyjádření
naší potřeby.
Přišli, aby nám pomohli vyřešit nějaký problém, přišli nám poradit a
podpořit nás po fyzické, emoční anebo duševní stránce. Může se nám zdát,
jako kdyby nám je poslalo samo nebe a ono to fakt udělalo. Jsou tu proto, že
my potřebujeme, aby tu byli. Později, když už se náš problém vyřešil anebo
přišel ten čas nechat zbytek problému na nás samotných, tak tato osoba udělá
anebo poví něco, co ukonči náš vzájemný vztah. Někdy tyto osoby zemřou.
Někdy prostě odejdou.
Co si musíme uvědomit je, že náš problém byl vyřešen, naše potřeba
uspokojena a teda jejich práce v našem životě skončila. Naše modlitba byla
vyslyšena, teď už musíme vstát a jít sami, bez jejich pomoci.
Někteří lidé jsou v našich životech na určité OBDOBÍ ... naše cesta životem
nám je poslala na určité OBDOBÍ ... většinou se navzájem od sebe něco
naučíme, zažijeme něco super, dobře se zasmějeme, naučíme se pomáhat si.
... většinou nás tito lide naučí něco, co jsme nevěděli anebo nás přinutí
vyzkoušet něco, co jsme ještě v životě neudělali. Obvykle zažijeme s těmito
lidmi hodně zábavy, no je to jen na určité OBDOBÍ ...
Celoživotní vztahy nám dávají Celoživotní lekce. Musíme těmito lekcemi
postupně procházet a budovat jimi tento vztah, aby měl dobré základy.
Důležité je učit se z těchto lekcí, milovat tuto osobu a uvádět do praxe to,
co jsme se naučili ve všech ostatních našich vztazích, ve všech oblastech
našeho života.
Je smutné, že láska je slepá, ale přátelství ne. Přátelství je jasnovidec.